Zavřít, nezavřít? Hlavně s citem

Česká ekonomika prokázala za poslední rok vysoký stupeň odolnosti, ale je to takový pohled hodně z výšky. V parteru, na úrovni „strít vjú“, už by člověk musel mít vážné zrakové potíže, aby nevnímal, kolik podniků zatáhlo rolety a už je neotevře.

Porovnáme-li situaci s tou před rokem, je z epidemického hlediska vážnější, ale psychologie se změnila. Musíme dosáhnout hodně výrazného omezení sociálních kontaktů, ale domnívat se, že zvítězíme, když „uzavřeme průmysl“, čímž je míněno nařízené zastavení činnosti výrobních podniků kromě nepřetržitých provozů, se nemusí potkat s očekávaným výsledkem.

Jiné než loni

Jedna věc jsou náklady. Budou obrovské a mohou být dlouhodobé. Proč? Je velký rozdíl, když mnohé podniky zastavily výrobu, protože zacyklení nastalo v celém dodavatelském řetězci, do nějž je český průmysl začleněn. Odběratelé od subdodavatelů „just in time“ nevyžadovali, když sami stáli. Přerušení dodávek dnes, když jinde vše jakž takž funguje, je úplně jiná věc – takový partner dostává cejch nespolehlivosti a ze seznamu jej také můžete vyřadit, pokud existuje náhradník. Tento potenciálně velmi dlouhý stín loni na jaře neexistoval.