Vybrané články
z týdeníku The Economist

Zavíráme!

Proč jsme museli dát sbohem zlatému věku pití. Snad jen dočasně.

Zavíráme!
ilustrace Vojtěch Velický

Před rokem se autor tohoto textu připojil k výletní plavbě lodí na Islay v západním Skotsku. Ostrov proslul rašelinovou whisky, která vám dokáže sežehnout chlupy v nose. Kotviště se nacházelo před palírnou, jejíž jméno – Ardbeg – bylo vyvedené obřími černými písmeny na bílé zdi obrácené k moři. K snídani se podával haggis (směs ovčích vnitřností vařená v ovčím žaludku) a panák skotské. Pak následovala prohlídka palírny a další ochutnávání. Vzduch dokonce i o půlnoci čpěl kouřovými výpary, které se linuly z rmutovací kádě. Dělníci na noční směně se rozplývali nad alkoholem putujícím trubkami a káděmi. Vysvětlovali, že poptávka je tak velká, že výroba běží bez přestávky.

Díky takové řemeslné oddanosti se byznys s alkoholem o celkové hodnotě 1,5 bilionu dolarů stal v posledních letech zlatým dolem. Těm, co nemají v obleku na míru hluboko do kapsy, mohou značky, jako je Ardbeg, který vlastní francouzská firma obchodující s luxusním zbožím LVMH, nabídnout vzácné whisky za více než 100 dolarů za láhev. Šampaňské slavilo vloni rekordní obrat a mezi neperlivými víny si dokázalo vydobýt své místo dokonce i růžové, nad kterým znalci dlouho ohrnovali nos.

Největší nápojové firmy předvedly vloni takový finanční mixologický kousek, že by se nejeden barman šel stydět do kouta. Na Západě sice celkový objem prodeje poklesl, nicméně společnosti jako Diageo nebo Pernod-Ricard dokázaly lidi přesvědčit, aby utráceli více za vysoce kvalitní značky a tím si zajistily prudký nárůst zisků. Pivovary v čele s Anheuser-Busch InBev (ABI) a Heinekenem skoupily konkurenci a srazily náklady a na některých rozvojových trzích tak vznikl vysoce ziskový duopol.

Jako nejdynamičtější se ale projevila hipsterská scéna. Novinky v podobě řemeslných piv, lokálně destilovaných ginů a mezcal barů překypovaly energií americké koktejlové éry konce 19. století. Přispěly k oživení gurmánské kultury a života v centru měst (a vzpružily i notně bizarní úpravu plnovousů). 

V dobrém i zlém

Covid-19 zatím nepředstavuje pro alkoholový byznys zásadní katastrofu. Rychlost, s níž se zásoby vína a tvrdého alkoholu v Schumpeterově domácím baru v posledních týdnech ztenčily, dokazuje, že popíjení se nehodí jen k oslavě dobrých časů, ale také k přežití těch špatných. Prodeje pro domácí konzumaci raketově vzrostly. A přestože můžeme poté, co karanténa skončí, očekávat explozi potlačované poptávky po oblíbeném sociálním lubrikantu, zlatý věk alkoholu je nejspíš u konce.

Nabízejí se dva důvody: společenský odstup a ekonomické potíže. První může mít ničivý dopad na výrobce vína a tvrdého alkoholu. Ti jsou totiž enormně závislí na barech, nočních klubech a duty-free shopech, kde je třicetiprocentní marže běžná věc a kde zákazníci rádi vyzkoušejí nějaké to lepší pití. Podle Marka Meeka, který řídí IWSR Drinks Market Analysis sbírající data, je podobný „luxus“ pro zisk naprosto nezbytný. A pokud se lidé budou obávat davů a cestování, zisky budou trpět.

Nedávná vlna nákazy v populárních nočních podnicích v Soulu je zlým znamením. Pokračující omezení provozu restaurací a sportovních a kulturních akcí srazí prodej piva, vína a šampaňského ještě níž. Podle Meeka může bez vakcíny trvat roky, než budeme tyto aktivity provozovat jako dřív.

Ekonomická situace je druhá pohroma. Lze očekávat, že ze všech nápojových společností nejvíc postihne pivovarníky. Takovou zkušenost jsme si alespoň odnesli z finanční krize před deseti lety, kdy prodeje piva a cideru přešly od šestiprocentního růstu v roce 2007 k jednoprocentnímu poklesu o dva roky později. Obzvlášť zranitelný je ABI: zatížený čistým dluhem ve výši 96 miliard dolarů nemůže diverzifikovat produkci a bude muset zůstat jen u piva. I tržba z prodeje vína a tvrdého alkoholu pro domácí popíjení ale utrpí. Společnosti se budou nejspíš snažit propagovat své nejdostupnější značky a sníží marže. Dokonce i Ardbeg přišel s masovou výrobou mladé, pětileté whisky nazvané Wee Beastie.

Karanténa a její následky se nejvíc podepíšou na craftové scéně. Některé firmy skoupili průmysloví giganti: pod ABI teď patří i Goose Island a Camden Town Brewery. Řada z nich ve svých malých areálech nepřestala prodávat, nicméně přilákat zákazníky a dodržovat pravidla společenského odstupu je dost náročné. I v dobrých časech měli mnozí co dělat, aby aspoň pokryli náklady. Jakožto malé ryby disponují mnohem menší pákou, jež by jejich zboží dostala do regálů supermarketů. Některé malé podniky budou prodány nebo úplně zmizí z povrchu zemského. Alkoholové odvětví nevyhnutelně přijde o něco ze svého kreativního kvasu.

Na obzoru se navíc rýsují dvě dlouhodobé hrozby: demografie a drogy. Javier Gonzalez Lastra z banky Berenger hovoří o výzkumech, z nichž vyplývá, že je u generace Z, jejíž nejstarší příslušníci právě dosáhli věku, kdy mohou začít legálně pít, mnohem menší pravděpodobnost konzumace alkoholu než u dříve narozených osob. To alkoholový průmysl v nadcházejících letech zásadně ovlivní, neboť nejvíc toho lidé tradičně vypili ve věku mezi 18 a 34 lety. I kvůli tomu v Americe, tedy na historicky největším světovém alkoholovém trhu, už tři po sobě jdoucí roky klesá celkový objem prodaného alkoholu.

S abstinencí mládeže se překrývá (zne)užívání marihuany. Zpráva, která vloni vznikla ve spolupráci s IWSR, dospěla k závěru, že kouření trávy představuje mezi mladými lidmi čím dál populárnější alternativu k pití alkoholu. Američtí mileniálové tvoří téměř polovinu „dualistů“, kteří hulí i pijí alkohol. Covid-19 by mohl marihuaně prospět. Ze Schumpeterových omezených zkušeností lze soudit, že kouření trávy je svým způsobem tajná, v ústraní provozovaná aktivita. A něco takového se ke společenskému odstupu hodí podstatně lépe než ťukání půllitrů v hospodě.

Dej mi střídmost (ale až za chvíli)

Nápojové firmy by mohla povzbudit situace v Číně, kde se strach z covidu-19 začíná vytrácet. Lidé už znovu postávají ve frontách před bary. Cena akcií Kweichow Moutai, výrobce nejexkluzivnější značky čínské pálenky paj-ťiou, dál prudce roste a naznačuje, že ti nejbohatší mají pořádnou žízeň po luxusním pití.

V kuloárech se mluví o tom, že elektronický obchod má potenciál odvětví přetvořit. Pokud mohou výrobci využít technologie k tomu, aby jim dodali alkohol přímo domů místo do supermarketů, mohou jim pomoci přijít na to, jak ho do konzumentů nalít ještě víc. Jisté je, že se objeví více příležitostí pro zavádění novinek. Prozatím budou větší nadšení budit spíše nové obchodní modely dodávek přímo ke spotřebiteli než nové typy exotického destilátu. Obchodní inovace jsou totiž vždycky lákavé. Ačkoliv nemusí nutně vonět stejně krásně jako špičková whisky.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Miliardáři letí na Letňany
  • Narcos: Pomáhat a pálit
Objednat nyní