Zapomenutý poklad z podzemí. V Česku se opět pěstují lanýže
Lanýže se v Česku kdysi pěstovaly i jedly. Nyní tradice pomalu ožívá a pěstování cenných hub chce legislativně ukotvit i stát.
Z dálky lze slyšet hluk frekventované dálnice. Sem mezi lesy, pole a pastviny však zabloudí po uzounkých venkovských silničkách málokterý automobilista. Ač v zásadě nedaleko od hlavního města, je místo opravdu dobře skryto. A to je i účel. I redakce týdeníku Hrot musela přislíbit, že přesnou lokaci nevyzradí. Zdejší pozemek, zdánlivě nenápadná louka oplocená ohradníkem, by totiž v nepříliš vzdálené budoucnosti mohl v podzemí ukrývat poklad v hodnotě několika milionů korun, a lákat tak nenechavce.
Manželé Richard a Lenka Benešovi se pokoušejí na pozemku pěstovat lanýže a založit tradici gurmánské delikatesy v Česku. Nebo spíše znovu vzkřísit. Česko sice patří mezi houbařské velmoci a podle nejnovějších dat ministerstva zemědělství si každá domácnost loni donesla z lesů 5,95 kilogramu hub, že se pod povrchem může skrývat i houba, za kterou se na trhu platí až 15 tisíc korun za kilo, se však zapomnělo. Pro srovnání: kilo komerčně hojně pěstovaných žampionů stojí podle monitoringu Českého statistického úřadu kolem 83 korun.
Zhouba lanýžářství: války a mrazy
Podle mikrobiologa a předního tuzemského odborníka na lanýže Milana Gryndlera se přitom první písemná zmínka o lanýžích na českém území objevila v nejdříve latinsky a posléze i česky vydané knize Herbář neboli Bylinář lékaře a botanika italského původu Pietra Andrey Mattioliho z roku 1562. Ten zmiňuje podzemní „jelení hubky“ či „lanejše“. V 19. století si pak nejeden tuzemský šlechtic oslněn životním stylem francouzských aristokratů pořídil vlastní lanýžárnu.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
