Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Zaplať daně, zachráníš vlast. Ukrajinci válku nezneužili a berňáku platí poctivě
Ukrajinci se hrnou do placení daní. Hlásí se k nim dokonce i ti, kteří uvázli za frontovou linií.
Poté, co Rusko loni v únoru napadlo Ukrajinu, se ukrajinský ministr financí Serhij Marčenko logicky připravoval na to, že státní příjmy „poletí ke dnu“. Podle svých slov očekával minimálně propad odpovídající poklesu ekonomické aktivity. To se však nestalo. Přestože HDP Ukrajiny v roce 2022 poklesl o 29 procent, stát vydělal jen o čtrnáct procent méně než předchozí rok.
Válka způsobila zásadní propady daňových příjmů plynoucích z dovozu a turismu. Výpadky dodávek elektřiny způsobené ruskými útoky na elektrárny a rozvodné sítě, s nimiž Rusko začalo ve velkém v říjnu, narušily automatické hlášení zdanitelných transakcí.
Co tedy stojí za – slovy ukrajinských úřadů – „unikátními výsledky“, jež stát při válečném výběru daní zaznamenal?
Proč platit Rusům?
Jedno z možných vysvětlení spočívá v tom, že plátci daně chtějí podpořit obranyschopnost své země a odvádějí vyšší daně, než musí. Podle ukrajinského ministerstva financí loni čítaly takové dary 26 miliard hřiven (tedy 15,16 miliardy korun) a v květnu tato částka vyšplhala na 28 miliard (16,33 miliardy korun). To jsou velké peníze.
Odhady se liší, ale celkové příjmy Ukrajiny bez finančních darů podle daňového experta z PwC Maksyma Dudnyka, který se pohybuje mezi varšavskou a kyjevskou poradenskou kanceláří společnosti, dosahují přibližně 37 miliard dolarů. Většina Ukrajinců podle něj uvažuje následovně: Pokud Ukrajina zvítězí, dostaneme svou zem; pokud zvítězí Rusko, mizerové na úřadech nám stejně všechny peníze seberou, tak proč nepomáhat už nyní?
Řada Ukrajinců navíc odvádí daně brzy. Constantin Soljar z kyjevské právnické firmy Asters popisuje schůzku s klientem, k níž došlo krátce po ruské invazi. Když se klient zeptal, jak by měla jeho firma postupovat, když by ráda zaplatila daně s předstihem, byl Soljar dojatý do té míry, že měl „co dělat, aby se nerozplakal“. Dřívější platby se od té doby staly něčím běžným. Po více než roce války odvádí daně předčasně celá stovka klientů, které má Dudnyk v PwC na starosti.
Ilja Sverdlov z advokátní kanceláře Kinstellar připomíná, že motivy nemusí být nutně jen altruistické: některé společnosti svůj krok, jenž generuje dobré PR, vytrubují v médiích. Mnozí však přispívají v tichosti. Podle Soljara začali od vypuknutí války platit znovu daně doma i někteří lidé, kteří žijí dlouhé roky v zahraničí a nejsou veřejně činní. Podle všeho ubylo snahy najít kličky v daňových zákonech a snížit odváděné daně.
Odvody z okupovaných území
Ukrajinskému daňovému úřadu ke všeobecnému překvapení dál přicházejí platby přes online portál z okupovaných oblastí (byť ne z Krymu, kde má Rusko největší vliv). Podle ukrajinského ministra financí Marčenka je na lidi v těchto oblastech vyvíjen enormní tlak, aby platili daně Rusku. Mnozí místní podnikatelé musejí navíc podplácet ruské velitele a milice, aby dostali povolení a mohli dál fungovat. Přesto odvedlo loni 2,3 milionu fyzických a právnických osob z okupovaných území Ukrajině daně v hodnotě 9,5 miliardy dolarů. Riskují, že je za to ruští „mstitelé“, kteří si libují v brutalitě, potrestají.
Vlastenectví však není jediný důvod, proč se na daních vybralo víc, než se očekávalo. Zkraje loňského roku se zvedly odvody za těžbu plynu. Předseda parlamentního výboru pro finance, daně a celní politiku Danil Getmantsev navíc hovoří o důsledném tažení proti korupci, jejíž součástí byly i daňové podvody řady daňových úředníků. Snahy mohou mít co do činění s dohledem západních dárců nad ukrajinskou vládou. I ve válce musí berňák odvádět svou práci.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
