Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Prodej luxusních jachet klesl v minulém roce až o čtyřicet procent. Důvodem je stažení ruských zákazníků z trhu po začátku války na Ukrajině.
Prodej luxusních jachet klesl v minulém roce až o čtyřicet procent. Důvodem je stažení ruských zákazníků z trhu po začátku války na Ukrajině.
Nový fond GPE se zaměřuje na investice do globálního soukromého kapitálu. Podle společnosti Emun zpřístupní menším investorům příležitosti, které jsou běžně určené pouze pro velké investiční instituce.
Nový fond GPE se zaměřuje na investice do globálního soukromého kapitálu. Podle společnosti Emun zpřístupní menším investorům příležitosti, které jsou běžně určené pouze pro velké investiční instituce.
Česko by mělo být v případu Izrael slyšet. Ale ne hlasem Petříčka.
Spor o politiku vůči Izraeli vyvolaný článkem ministrů Tomáše Petříčka a Lubomíra Zaorálka a exministra Karla Schwarzenberga neutichá. Česko dosud s propalestinským sborem evropské diplomacie nezpívalo a tradičnímu blízkovýchodnímu spojenci na kontinentu krylo záda. Petříčkův pokus „zařadit se“ do jednotného evropského proudu kritiky Trumpova plánu pro urovnání téměř sedmdesátiletého konfliktu tak vyvolal v Česku značné vlny.
Česko neurčovalo, neurčuje a ani v budoucnu nebude určovat směřování mezinárodní politiky. Případ Izrael je však specifickým momentem, kdy máme určitý vliv, a tak je logické, že bychom měli být slyšet. Ale ne hlasem Petříčka. Tedy pokud stále považujeme vznik Státu Izrael za legitimní a legální.
Zásadním předmětem sporu o Trumpův plán je samozřejmě anexe území, které podle původních plánů mělo patřit samostatné Palestině, a také východního Jeruzaléma, jenž byl pod správou Jordánska.
Kritici Izraele by si ale měli ujasnit, jak vlastně a proč došlo k současné okupaci. Je to totiž důsledek tzv. Šestidenní války. Během ní měl být Izrael v roce 1967 definitivně zničen vojsky arabské koalice vzniklé na základě egyptsko-syrského paktu, k němuž se těsně před konfliktem připojilo i Jordánsko a podporu mu poskytly země jako Irák či Saudská Arábie.
Nejprve začaly drobnější útoky ze Sýrie, načež egyptský prezident Násir, přesvědčený o drtivé převaze své armády, soustředil u izraelských hranic sto tisíc vojáků a tisíc tanků a uzavřel Tiranskou úžinu pro izraelské lodě. To bylo Izraelem považováno za válečný akt a důvod k útoku na egyptské a syrské cíle. Egypt potřeboval vyprovokovat izraelský úder, protože Sovětský svaz jím podmiňoval podporu arabské koalici. Jenže Násir se přepočítal. Izraelci rozhodli válku během šesti dnů a obsadili do té doby egyptskou Gazu, Západní břeh i Východní Jeruzalém, stejně jako Golanské výšiny na severu.
Je tak zřejmé, že okupace je přímým důsledkem dlouhodobého úsilí Palestinců a arabských zemí o zničení Izraele, kterého v tomto případě nelze považovat za agresora. Skuteční agresoři byli válkou potrestání ztrátou území, jehož se od té doby s masivní podporou evropské diplomacie domáhají. Pochopitelně marně. Není nic nelogického ani nespravedlivého, když útočník na svůj útok doplácí.
Když tak Petříček a spol. připodobňují anexi osad na Západním břehu k německé anexi našich Sudet, měli by si to drobet opravit, protože ta situace vypadá spíše jako proměna Východního Pruska v Kaliningradskou oblast a kus dnešního Polska. A právě nám, s naší historickou zkušeností nesluší, když se chceme do evropského proudu takto s nadšením vrhat.
