OSN vytáhla proti umělé inteligenci. Chce zákaz autonomních zbraní ve válkách

Pokud samočinný dron omylem zabije civilisty, kdo za to bude odpovědný? Moderní konflikty přinášejí otázky, na které etika teprve hledá odpověď. Proti robotům-vojákům vznikla i rozsáhlá petice.

Pokud samočinný dron omylem zabije civilisty, kdo za to bude odpovědný? Moderní konflikty přinášejí otázky, na které etika teprve hledá odpověď. Proti robotům-vojákům vznikla i rozsáhlá petice.

Celý článek
0

Známý český e-shop s elektronikou Kasa.cz končí

Provozovatel e-shopu Kasa.cz oznámil, že ukončuje provoz. Kasa.cz byl jedním z prvních velkých internetových obchodů v Česku. Zákazníky zrušeného e-shopu převezme prodejce elektroniky Datart, který stejně jako Kasa.cz patří společnosti HP TRONIC Zlín.

Provozovatel e-shopu Kasa.cz oznámil, že ukončuje provoz. Kasa.cz byl jedním z prvních velkých internetových obchodů v Česku. Zákazníky zrušeného e-shopu převezme prodejce elektroniky Datart, který stejně jako Kasa.cz patří společnosti HP TRONIC Zlín.

Celý článek
0

50 milionů malým firmám. Skupina eRockets chce pomoci začínajícím e-shopům

České e-shopy často nedokážou kvůli silné konkurenci růst: jejich rozvoj brzdí nízké marže. Tuzemskému e-commerce chce nyní pomoci investiční skupina eRockets.

České e-shopy často nedokážou kvůli silné konkurenci růst: jejich rozvoj brzdí nízké marže. Tuzemskému e-commerce chce nyní pomoci investiční skupina eRockets.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Zamrzlá, rozervaná Evropa, sen každého autokrata. A nejen v Kremlu

Oslabená Evropa čelí dlouhodobé energetické a geopolitické krizi

Zamrzlá, rozervaná Evropa, sen každého autokrata. A nejen v Kremlu
ilustrační foto | Shutterstock.com

Když se zeptáte přátel Evropy ve světě, co si myslí o vyhlídkách starého kontinentu, často projeví dvě emoce. První je obdiv. Ve snaze pomoci Ukrajině a vzdorovat ruské agresi projevila Evropa jednotu, odhodlání a principiální ochotu nést ohromné náklady.

Druhou emocí je však znepokojení. Brutální ekonomický tlak prověří odolnost Evropy v roce 2023 i v dalších letech. Sílí obavy, že by totální proměna globálního energetického systému, americký ekonomický populismus a geopolitická štěpení mohly ohrozit dlouhodobou konkurenceschopnost Evropské unie i okolních nečlenských států včetně Británie. A v sázce není jen prosperita Evropy, ale také zdraví transatlantického spojenectví.

Sto tisíc mrtvých „navíc“

Nenechte se oklamat přívalem dobrých zpráv, které v posledních týdnech proudí z Evropy. Ceny energií oproti létu výrazně klesly a díky teplému počasí jsou zásobníky s plynem téměř plné.

Přesto je energetická krize stále reálnou hrozbou. Ceny plynu jsou šestkrát vyšší než dlouhodobý průměr. Minulé úterý Rusko pohrozilo, že zavře kohouty na posledním funkčním plynovodu do Evropy, a současně s tím způsobilo masivním raketovým útokem výpadky elektřiny po celé Ukrajině. V roce 2023 bude Evropa znovu potřebovat doplnit zásobníky, ovšem tentokrát bez jakékoli pomoci plynu dopravovaného z Ruska trubkami.

Putinova energetická zbraň si vybere daň na Ukrajině. Podle našich modelů způsobí v normální zimě desetiprocentní zvýšení reálných cen energií nárůst počtu úmrtí o 0,6 procenta. Nedostatek energií tak může po celé Evropě zapříčinit více než sto tisíc „nadúmrtí“ starších lidí. Pokud k tomu dojde, vyžádá si Putinova energetická zbraň víc lidských životů mimo území Ukrajiny, než jeho dělostřelectvo, rakety a drony zabijí přímo tam. Je to jen další důvod, proč je ukrajinský odpor vůči Rusku rovněž bojem celé Evropy.

Válka také způsobuje finanční zranitelnost. Energetická inflace se přelévá do zbytku evropské ekonomiky a vytváří akutní dilema pro Evropskou centrální banku. Musí zvýšit úrokové sazby, aby srazila ceny. Ale když to přežene, mohla by destabilizovat slabší členy eurozóny, mimo jiné zadluženou Itálii.

V době energetické krize odhalila válka zranitelnost evropského obchodního modelu. Až příliš evropských průmyslových firem, a zvlášť těch německých, spoléhalo na hojné energetické dodávky z Ruska. Řada dalších společností si také vytvořila závislost na jiné autokracii, na Číně, coby hlavním odbytišti svých výrobků. Vidina zpřetrhaných vztahů s Ruskem, strukturálně vyšších nákladů a rozkolu mezi Západem a Čínou způsobila zemětřesení ve vedení mnoha firem.

Tento strach navíc zesílil americký ekonomický nacionalismus, který by mohl transatlantickou hospodářskou aktivitu vtáhnout do víru dotací a protekcionismu. Bidenův zákon na snížení inflace přináší příspěvky na energie, výrobu a dopravu a obsahuje ustanovení na podporu výroby Made in USA. V mnoha směrech ten plán připomíná průmyslovou politiku, kterou provozuje Čína už několik desetiletí. Ve chvíli, kdy se zbylé dva pilíře světové ekonomiky víc a víc věnují intervencím a protekcionismu, působí Evropa se svým staromileckým trváním na dodržování pravidel Světové obchodní organizace jako naivka.

Firmy už začínají na dotace reagovat. Northvolt, oceňovaný švédský startup vyvíjející baterie, oznámil, že hodlá rozšířit výrobu v Americe. Španělská energetická společnost Iberdrola investuje v Americe dvakrát víc než v Evropské unii. Mnozí šéfové varují, že kombinace drahých energií a amerických dotací může v Evropě způsobit masivní deindustrializaci. Německý chemický obr BASF nedávno oznámil plán „trvale“ omezit svou přítomnost v Evropě. A nepomáhá ani to, že Evropa stárne rychleji než Amerika.

Kvůli úbytku investic Evropa chudne a sílí pocit slábnoucí ekonomické aktivity. Ve srovnání s předcovidovou trajektorií si Evropa vede hůř než jakékoli jiné hospodářské uskupení. Ze stovky nejcennějších firem na světě jich je jenom čtrnáct evropských. Politici budou v pokušení zapomenout na pravidla a odpovědět vlastními dotacemi, což povede k závodům v subvenčním zbrojení. Německý ministr hospodářství nedávno obvinil Ameriku z „vysávání investic“. Francouzský prezident Emmanuel Macron volá po „evropském probuzení“.

To by se jim líbilo

Dotační spor tedy přispívá k napětí mezi Amerikou a Evropou. Americká finanční a vojenská pomoc Ukrajině dalece přesahuje tu evropskou a s tím, jak přesouvají těžiště svého zájmu do Asie, aby čelily čínské výzvě, vadí Spojeným státům, že si EU stále není schopna platit vlastní bezpečnost. Většina členů NATO dodnes nesplňuje cíl dvou procent HDP ve výdajích na obranu. EU se před ruskou agresí chovala neskutečně naivně.

Putinova válka sice Evropu a Ameriku po roztržkách za vlády Donalda Trumpa sjednotila, ale vleklý konflikt a ekonomické těžkosti by je opět mohly rozdělit. To by se Putinovi a čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi moc líbilo.

Aby se tomu nebezpečnému rozkolu předešlo, musí Amerika vnímat širší obraz. Bidenův protekcionismus může Evropě vysávat síly ve stejné chvíli, kdy Amerika podporuje ukrajinskou armádu a vysílá přes Atlantik flotilu tankerů s plynem, aby Evropě ulevila od energetické nouze. Hlavním cílem „bidenomiky“ je znemožnit Číně ovládnout klíčová průmyslová odvětví; Amerika nemá žádný strategický zájem na vysávání evropských investic. Měla by své energetické dotace nabídnout i evropským firmám a vytvořit integrovanější transatlantický energetický trh.

Evropa zase musí ochránit své hospodářství před prudkým zdražením energií. Strategie, které správně pomáhají zákazníkům a firmám se základními energetickými potřebami, by měly rovněž cílit na snížení poptávky po nich. K dlouhodobému snížení cen energií potřebuje Evropa zrychlit revoluci obnovitelných zdrojů, ale zároveň zachovat volnou soutěž na energetických trzích. Musí se také adaptovat na novou bezpečnostní realitu. To znamená zvýšení výdajů na obranu, aby dokázala to břemeno převzít, až se pozornost Ameriky definitivně upře na Asii.

Kromě obdivu a znepokojení vládne transatlantickým vztahům ještě jedna emoce – frustrace. Ameriku štve evropská hospodářská strnulost a neschopnost se bránit. Evropu vytáčí americký ekonomický populismus. Ale stejně jako se Evropa nesmí nechat rozervat válkou, je nesmírně důležité, aby se nejmocnější demokratické spojenectví v dějinách přizpůsobilo – a přetrvalo. 

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com