Jestli si myslíte, že jsme jediní, kdo hledá viníka, který zapříčinil vysoké ceny potravin, tak se mýlíte. Se zanícením hodným inkvizitora po něm média pátrají třeba i v kolébce liberálního kapitalismu, Velké Británii, neboť i tam se inflace u potravin přiblížila dvacetiprocentní hranici a nechce klesat. Už od září loňského roku je druhá nejvyšší mezi velkými západními ekonomikami G7, hned po Německu.
Pinta piva za čtyři libry vyvolává v hostinci ve východním Londýně zhruba stejně pozitivní emoce jako představa 21procentní sazby DPH za točené pivo v knajpách pražské periferie. Na vládu a dobu se žehrá hodně.
Nezjistil, ale pohrozil
Jelikož na Temži nemají schopného vyjednavače slev potravinářského zboží přímo v osobě ministra zemědělství, musel se zkoumání příčin potravinářské drahoty ujmout samotný ministr financí Jeremy Hunt. Otázka, proč ceny v supermarketech nechtějí kopírovat klesající ceny vstupů, se přímo nabízí, stejně jako podezření, že si na spotřebitelích někdo mastí kapsy. Tedy měřeno výsledky. Hunt nezjistil nic, ale alespoň pohrozil cenovou regulací.
Jednu velkou výhodu však Britové mají. V Česku si trpělivě počkáte, co o sobě firma, která není obchodována na burze, napíše, a spoléháte na výroční zprávy. Jenže na rozdíl od nás mají nejen v Londýně, ale i v Paříži, Frankfurtu, Amsterodamu, natožpak v New Yorku kapitálový trh, na němž se obchodují akcie velmi reprezentativního průřezu firem ze všech oborů. Všichni bez výjimky musejí zveřejňovat čtvrtletní rozbory hospodaření a co by akcionáře mohlo v těchto složitých časech zajímat víc než „pricing power“ čili schopnost dané firmy díky své pozici na trhu přenášet nákladové tlaky na zákazníka a ještě něco k ceně přihodit, aby to bylo na výsledovce znát.
Neboť přes všechny řeči o environmentální, sociální, genderové a já nevím jaké zodpovědnosti je udržitelné jenom takové podnikání, na kterém neproděláváte kalhoty. A zvednout ceny tak, aby výsledkem nebyla ztráta tržního podílu a sklady plné neprodaného zboží, ale naopak zvednutí rentability tržeb a zhodnocení kapitálu pro akcionáře, to je ten nejpodstatnější rozdíl mezi výkonnou a slabou firmou. Ba co víc, je to samotná esence podnikání.
Vliv cenové transparence
Druhá strana téže mince je, že v časech růstu životních nákladů, který předbíhá tempem vzestup mezd, není toto byznysově přirozené a logické chování přijímáno spotřebiteli s povděkem. Pravda vyjde přes výkazy brzo najevo a těžko se můžete chlubit, jak se vám daří všechno i s přirážkou přenést na zákazníka, a k tomu zároveň vysvětlovat, že své tržní síly vůbec nezneužíváte.
Nelze vyloučit, že tento faktor, tedy větší cenová transparence, může mít na inflaci tlumivý účinek, zvláště kdyby byla například úřady pro ochranu hospodářské soutěže efektivně využita jako přinejmenším podpůrný důkaz.
Agrární komora, Zemědělský svaz, zkrátka zástupci velkých zemědělských společností, doma naříkali a věštili černá mračna i tehdy, kdy neměli propást šanci mlaskat velmi potichu a budovat finanční rezervy na horší časy. Teď musejí složitě vysvětlovat, že sice loni famózně vydělali na růstu cen komodit, ale letos jim už vítr foukat do plachet nebude.
Spotřebitelé se nakonec k nižším cenám dostanou. A klidně se může stát, že agrobaroni se „za zásluhy o výstavbu“ dožijí nižších dotací.
