Začíná bitva o rozpočet

Vládní rozpočtová nestřídmost vydávaná za protikrizová opatření nás zahrabává do velké černé díry.

Začíná bitva o rozpočet
Málokdo je takový blb, aby uvěřil, že pětitisícovka darovaná důchodcům trvaleji pomůže české ekonomice. | Profimedia.cz

Dokud si sestavují makroekonomické prognózy soukromé firmy nebo banky, ba dokonce i banka centrální, je to důležité (třeba kvůli úrokovým sazbám). Opravdu do tuhého začne jít až teď, když totéž učiní ministerstvo financí, protože jde o základní čísla pro sestavování státního rozpočtu. Už tedy víme, že finance počítají pro rok 2020 s poklesem HDP o dlouho nevídaných 6,6 procenta; klesnout by mělo všechno kromě vládní spotřeby a investic. 

V makroekonomické rubrice Hrotu asi není zapotřebí vysvětlovat, že vláda dovede propady tlumit, ale nikoli zvrátit. Už jen kvůli tomu, že veřejné investice jsou zhruba čtvrtinové oproti soukromým a vládní spotřeba samozřejmě nemůže výdajům domácností konkurovat. Výše uvedené neznamená, že stát nemůže posílat spotřebitelům, podnikatelům a investorům důležité informace. Právě naopak, on to dělá každý den. Když je kompetentní a pozitivní, tak vysílač funguje, ale totéž platí i naopak.

Hrátky s čísly

Pokud srovnáme ministerskou prognózu s tím, co v červenci předvídali bankovní makroekonomové, najdete docela zajímavé rozdíly. Především je to nižší letošní pokles, než s jakým počítali experti z bank (střední odhad byl minus -7,5 procenta). Ještě větší rozptyl je v odhadu růstu na příští rok: ministerstvo financí se drží při zemi s plus 3,9 procenta, zatímco prognostický panel České bankovní asociace v červenci uváděl mediánový růst HDP ve výši 5,3 procenta HDP, přičemž spodní odhad byl s 3,5 procenta velmi blízko současnému ministerskému, a největší optimista uváděl vzestup 7,1 procenta.

Žádná vláda by nedokázala veřejné finance rychle dostat do kondice po tak hlubokém ekonomickém propadu, s nímž je nutné letos počítat. A to ani v případě, že ekonomika by přešla do robustního růstu. Na příjmové straně je nutné počítat s delším výpadkem příjmů, třeba výnosy z firemních daní budou mizerné a ani mzdy neporostou nominálně nijak rychle, což poznamená spotřebu domácností a daňové výnosy z ní odvozené. O nekrácení, ale naopak posilování kapitálových výdajů s pozitivním dlouhodobým přínosem nemluvě.

 

Pro příští rok proto vypočítala ČBA vzhledem k hlubšímu propadu HDP vyšší deficit 8,2 procenta, a přes rychlejší očekávané oživení v roce 2021 pořád prognózovala velmi vysoký schodek 4,5 procenta HDP. To bylo ovšem před řadou extrémně drahých vládních návrhů – odhad schodku na příští rok ministerstvo financí neuvádí. V časech, jako jsou tyto, se pozná kvalita makroekonomického řízení.

Ekonomická věda zná takovou věc: ricardiánskou ekvivalenci. V podstatě neříká nic jiného, než že daňoví poplatníci jsou racionální tvorové, kteří jen tak neuvěří, že z obřích schodků veřejných rozpočtů můžeme vyjít tak, že všichni zbohatneme a že ani jim to na daních neublíží, protože z toho „příjmově vyrostou“. I s čerstvými doplňky je tato hypotéza sice stará, ale právě o tohle si koledujeme při utrácení peněz z letošního pětisetmiliardového schodku a plánování dalšího mamutího rozpočtového deficitu. 

Dáreček do šrajtofle

Bez jakékoli znalosti makroekonomie lze i selským rozumem dovodit, co jsou peníze „prožrané“ a co naopak prozíravě investované – s pozitivním ekonomickým přínosem do budoucna. Lidé se podle toho zařídí, upraví podle očekávání svoje chování, výdaje a úspory. 

Málokdo je takový blb, aby uvěřil, že i kdyby důchodci skutečně použili darovanou pětitisícovku na nákup vánočních dárků pro vnoučata, české ekonomice a zaměstnanosti to jakkoliv trvaleji pomůže. Zvlášť když skoro všechny vánoční dárky, v posledních letech považované za žádoucí, jsou opatřeny cedulkou Made in China.

To samozřejmě neznamená, že si tu dávku nevezmete. Jenom ji zdaleka ne každý utratí. Naopak, racionální reakcí na „windfall“, nečekaný dáreček, je dát si jej do finanční rezervy. Mimochodem, sociologické průzkumy chování jednotlivých typů domácnosti již po vypuknutí krize zahrnovaly přesně tuto otázku. A hypotézu o šetrnosti potvrdily i odpovědi českých důchodců.

Ale i kdyby senioři těch pět tisíc v duchu „venezuelské moudrosti“ utratili, promítne se to jenom do marží obchodníků a v obchodní bilanci (negativně). To je také důvod, proč se vyplatí studovat ekonomii – sice vás po hříchu často zklame, ale ne v až tak triviálních případech. Opravdovou zkouškou z makra tak není letošní rozpočtový výsledek, ale ten, který vláda schválí a předloží Parlamentu na rok příští. Rozpočtovou nestřídmostí vydávanou za protikrizová opatření směřujeme do velké černé díry. Varovat se má předem a teď je na to čas.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní