Vybrané články
z týdeníku The Economist

Začalo sčítání obyvatel Země – na dně moří

Velká část povrchu planety zůstává neprozkoumaná. Nový oceánský „cenzus“ to má změnit

Začalo sčítání obyvatel Země – na dně moří
ilustrační foto | Shutterstock.com

Země – název třetí planety podle vzdálenosti od Slunce působil vždycky trochu zvláštně. Kdyby ji teleskopem pozoroval mimozemšťan, určitě by si všiml, že dvě třetiny jejího povrchu nepokrývá vůbec žádná země, ale oceány plné vody.

Protože lidé jsou suchozemští tvorové, zůstává většina Země neprobádaná. Mořští biologové se domnívají, že v oceá­nech může žít více než dva miliony druhů mořských živočichů, z nichž se jim dosud podařilo zkatalogizovat zhruba desetinu. Oceánografové rádi poukazují na to, že vědci zmapovali téměř celý povrch Marsu, ale méně než čtvrtinu oceánského dna.

Hromádky slizu

Nová iniciativa by to ráda změnila. Cílem projektu Ocean Census (přibližně Oceánské sčítání), jenž byl zahájen 27. dubna v Londýně, je objevit v nadcházejícím desetiletí deset tisíc nových druhů mořských živočichů. Za iniciativou stojí britský mořský výzkumný institut Nekton a největší japonská charitativní nadace Nippon Foundation. První badatelská loď, norský ledoborec Kronprins Haakon, vyplula hned 29. dubna a má namířeno do Barentsova moře.

Iniciativa se rozběhla právě teď ze dvou důvodů. Zaprvé: čím déle budou vědci vyčkávat, tím méně toho bude ke katalogizování. Klimatická změna ohřívá oceány a oxid uhličitý rozpouštějící se ve vodě zvyšuje jejich kyselost. Už teď jsme přišli zhruba o polovinu celosvětových korálových útesů, které jsou teoreticky domovem přibližně čtvrtiny všech obyvatel oceánů.

Zakladatel a generální ředitel Nektonu Oliver Steeds říká, že k prioritám projektu Ocean Census bude patřit katalogizování druhů, které jsou podle odborníků nejvíce ohrožené klimatickou změnou. Jinak – jeho slovy – riskujeme, že „les shoří, aniž bychom se dozvěděli, co v něm rostlo předtím, než jsme o něj přišli“.

Druhý důvod je technologický. Moř­ští biologové ročně objeví přibližně dva tisíce nových živočišných druhů, toto tempo se od Darwinových časů v podstatě nezměnilo. Ocean Census sází na to, že to může jít rychleji. Při „kybernetické taxonomii“ se například zadá DNA sekvence živočicha do počítače, který dokáže velice rychle rozhodnout, zda se jedná o nový druh. Zlepšila se i schopnost popsat nové druhy, stejně jako je jednoduše zkatalogizovat.

Špičkové kamery na dálkově ovládaných ponorkách vědcům například umožňují pořizovat laserové skeny obyvatel hlubokých vod, jako jsou medúzy, aniž by je při tom museli odebírat z přirozeného prostředí. Stejně jako je pro člověka smrtící strašlivý tlak v hlubinách oceánu, zůstane z medúzy, kterou vytáhnete na hladinu, abyste ji mohli prozkoumat, hromádka rozbředlého slizu.

Hydrotermální kolébky

Ocean Census není prvním pokusem o systematické zmapování života v oceánech. V roce 2000 odstartoval desetiletý projekt nazvaný The Census of Marine Life, který také hledal nové živočišné druhy. Mezi lety 2004 a 2006 proběhla The Global Ocean Sampling Expedition s cílem zkatalogizovat mikrobiální život v moři testováním vody z celého světa. (Financoval ji biolog a podnikatel Craig Venter a realizovala se na jeho soukromé jachtě.)

Je samozřejmě nemožné předpovědět, co přesně by mohl nový výzkum přinést. Historie však naznačuje, že by mohl být plodný. Před padesáti lety objevili vědci na mořském dně hydrotermální průduchy, které vesele obývají organismy v podmínkách, jež byly do té doby považovány za životu nepřátelské. V současnosti platí tyto průduchy za jednoho z možných kandidátů na prapůvod života na Zemi.

Plynou z toho i další praktické výhody. Řada léků například původně vznikla z biologických sloučenin. Oceán plný nezkatalogizovaného života se určitě stane bohatým zdrojem, z něhož je možné dále těžit. Nedávno se ukázalo, že jeden druh mořského šneka, homolice mágova, produkuje bolest tišící sloučeninu, jež je tisícinásobně účinnější než morfium.

Aby bylo možné získané informace využít, má Ocean Census v plánu je zdarma zpřístupnit vědecké obci i veřejnosti. Každý se tak jimi bude moct probrat a zjistit, zda v nich nenajde něco užitečného nebo překvapivého. Podstata bádání koneckonců spočívá v tom, že nikdy netušíte, na co vlastně nakonec narazíte. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com