Za polárním kruhem začíná přituhovat

„Jsme zpátky ve studenoválečném módu,“ říká norský pohraniční komisař Jens-Arne Hoilund. Jeho úkolem je řešit jakékoli problémy, které vyvstanou na krátké, ale odlehlé hranici jeho země s Ruskem. Dříve to znamenalo třeba odchyt soba, který se při hledání čerstvého lišejníku zatoulal na ruské území na druhém břehu zamrzlé řeky Pasvikelvy. Od března je však v kontaktu s druhou stranou jen minimálně. „Bude trvat roky, než se vrátíme ke vztahům, které jsme mívali dřív,“ říká Hoilund. „Pokud to vůbec bude možné.“

Arktida byla jednou z mála oblastí, kde Rusko se Západem úspěšně spolupracovalo, nyní je však křehký systém, díky němuž byla tato část světa stabilní a předvídatelná, v ohrožení. „Studený vítr na severu nevane odtamtud,“ poznamená norský premiér Jonas Gahr Støre, když s ním mluvíme v jeho téměř dva tisíce kilometrů vzdálené kanceláři v hlavním městě Oslu. „Žádná otázka, žádný region, žádná spolupráce nezůstaly neovlivněny Ukrajinou,“ říká, „a jaké budou následky pro Arktidu, to se teprve dozvíme.“

S Rusy se nebavíme

Veškerý kontakt s Rusy v Arktidě v podstatě ustal. Z osmi arktických států je jich pět členy NATO a dva – Finsko a Švédsko – nedávno požádaly o přijetí do Aliance. Osmým je Rusko. Činnost Arktické rady, hlavního fóra pro dialog mezi touto osmičkou, je od března pozastavena. Stejný osud potkal i dvě menší organizace, The Barents Euro-Arctic Council (BEAC) a Arctic Coast Guard Forum. Ušetřeny nezůstaly ani bilaterální vztahy a pouze spolupráce na hraničních přechodech, při záchranných operacích a rybolovu funguje mezi Norskem a Ruskem jako obvykle. „Invaze mají následky daleko za hranicemi bojiště,“ říká Støre.