Z tisíce miliard jsou drobky

Na tiskových konferencích vláda hýří štědrostí a přehazuje stovky miliard vidlemi. Z impozantních čísel na papíře ale podnikatelé a firmy viděli jen zlomek.

Z tisíce miliard jsou drobky
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT

Tisíc miliard. Když premiér Andrej Babiš na začátku dubna v televizním projevu s bílou rouškou na obličeji oznamoval plánovanou pomoc ekonomice uzavřené kvůli epidemii čínské chřipky, znělo to impozantně. Vláda pak postupně přihazovala další a další miliardy, až se přislíbená pomoc vyšroubovala na 1,2 bilionu korun.

Jedna věc jsou ale tiskové konference a marketingové letáčky, a druhá věc skutečné činy. A ty prozatím nejsou vůbec přesvědčivé. Stále hlasitější stížnosti firem, že dostat se k pomoci je běh minovým polem, nyní potvrzují tvrdá data. Podle výpočtů serveru Hlídač státu reálná pomoc včetně odpuštění odvodů a záruk za úvěry dosáhla do půlky května, tedy šest týdnů od televizního vyhlášení bilionové výzvy, jen asi 25 miliard korun.

Nejvíc sype „Pětadvacítka“

Nejvíc se dosud osvědčil program pro OSVČ s familiárním názvem „Pětadvacítka“, v překladu pětistovka denně pro živnostníky, kterým kvůli krizi klesly příjmy. Ani ten se neobešel bez počátečních zmatků a úprav, nakonec ale díky němu dodnes téměř 450 tisíc živnostníků dostalo na 11 miliard.

Dalšími více než dvěma miliardami stát přispěl na platy 340 tisíc momentálně nepracujících zaměstnanců v programu Antivirus. Miliarda šla na ošetřovné 190 tisícům zaměstnanců, kteří zůstali s dětmi doma kvůli zavřeným školám. OSVČ přiznal stát ošetřovné později, a tak zatím dostali jen 180 milionů. To už je ale z přímé podpory všechno – jen asi 14 miliard.

Slušnou úsporu pro živnostníky představuje také odpuštění minimálních záloh na zdravotní a sociální pojištění od března do srpna. Ministerstvo spočítalo, že tím státní kasa přijde o 33 miliard; zároveň ale tyto peníze přímo nevyplácí – jen je nechává v kapsách OSVČ.

Naprostým fiaskem jsou pak zatím programy COVID, tedy státem (respektive Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou) zaručené úvěry. V prvním kole necelé dvě stovky firem získaly miliardu korun. Byl to doslova závod – peníze byly vyčerpané během chvíle. V druhém kole sliboval dvojministr dopravy a průmyslu Karel Havlíček dalších 35 miliard. Firmám se z něj ale povedlo načerpat úvěry jen za 6,3 miliardy – celkem uspělo něco přes tisíc podniků. Pro dodání měřítka: celkem je v Česku registrováno více než půl milionu akciovek a eseróček.

Ne že by o úvěry nebyl zájem. Problém je v nastavených podmínkách. ČMZRB ručí jen do výše 80 procent jistiny, a banky tak navíc po některých firmách chtějí také ručení směnkou. Mnoho žadatelů odchází s nepořízenou z doslova absurdních důvodů. Stát jim zakázal podnikat a kvůli tomu přišli o všechny tržby. Banka je ale odmítne s tím, že jsou příliš rizikoví – protože přišli o všechny tržby. 

Třetí kolo COVIDu je v přípravě a má se spustit do konce května. Ministr Havlíček program záruk za 150 miliard oznamoval téměř jako novodobý Marshallův plán. Už nyní ale z kuloárů zaznívají hlasy, že firmám vůbec radost neudělá.

Všetci kradnú

Důvodů, proč slibovaná pomoc zůstává v teoretické rovině, je více. Jedním z hlavních je fakt, že kabinet při plánování málo naslouchá byznysu. Příklad? V jednom z poradních orgánů vlády – NERVu – sedí mimo jiné Tomáš Salomon, šéf české banky s největším počtem klientů. Ministerstvo průmyslu si od něj ale zjevně poradit nenechalo. Ředitel České spořitelny totiž vysvětloval, proč nefungují v praxi záruky programu COVID, na twitteru místo na vládě. 

Dalším důvodem je přehnaná podezřívavost úřadů. Jako by se i dnes vláda řídila okřídleným Babišovským axiomem „všetci kradnú“ a raději nechala deset firem padnout, než by pomohla jedné, která to nepotřebuje. Podmínky pomoci jsou tak často velmi přísné a doprovází je zlověstné varování: Dobře si rozmyslete, jestli o peníze požádáte a máte na ně nárok. Kontroly jsou připraveny. Některé z firem, které si požádaly o kompenzaci části mezd zaměstnanců, se dokonce dočkaly návštěvy byrokratů z Úřadu práce ještě před tím, než jim přišly peníze.

Třetím důvodem je pak komplikovanost. Snad každý ze záchranných programů prošel mnoha změnami a úpravami a je doprovázen velkým papírováním. Některé formuláře byly tak složité, že je špatně vyplnily dvě třetiny žadatelů.

Pomoc firmám a podnikatelům v koronakrizi tak zatím zapadá do obvyklé píárové komunikace vlády: za úspěch se vydává to, co je teprve na papíře. Podobně jako kilometry dálnic nebo rychlobruslařské arény.

1,2 bilionu korun - slíbená pomoc
25 miliard korun - uskutečněná pomoc
14,3 miliardy korun - přímá nevratná podpora
3 miliardy korun - nepřímá podpora (odpuštěné daně apod.)
7,8 miliardy korun - záruky za úvěry

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní