Z pasti do propasti

Debata o tom, zda bude důsledkem pandemie vysoká inflace, začíná být čím dál naléhavější. V lednu stoupaly ceny v eurozóně nejrychleji za posledních pět let. V Americe se zase někteří ekonomové obávají, že by stimulační balíček nového prezidenta Joea Bidena ve výši 1,9 bilionu dolarů (jehož součástí jsou šeky na 1400 dolarů pro většinu Američanů) mohl přehřát ekonomiku, až se díky vakcínám zase otevřou služby. Vznikají nejrůznější úzká hrdla, která hrozí zvýšením cen zboží. Prostor na kontejnerových lodích stojí o 180 procent víc než před rokem a nedostatek polovodičů způsobený dramatickým nárůstem poptávky po elektronice narušuje výrobu aut, počítačů a chytrých telefonů.

Zveřejňované statistiky růstu cen brzy přispějí k pocitu, že nastává inflační úsvit. Ceny automaticky poskočí, protože loni na začátku pandemie se v meziročním srovnání prudce propadly, a začíná se také projevovat nedávný růst ceny ropy - na začátku minulého týdne se ropa Brent poprvé po více než roce vyšplhala nad 60 dolarů za barel. V Německu zrušení dočasného snížení DPH už přispělo k růstu inflace z -0,7 procenta na 1,6 procenta.

Po většinu posledního desetiletí byla hlavním problémem světové ekonomiky, alespoň z pohledu cílů centrálních bank, příliš nízká inflace, nikoli příliš vysoká. Proto je snadné vnímat nadcházející rychlejší růst cen jako něco vítaného. Ve skutečnosti jsou však namístě obavy, a to z několika důvodů.