Marný boj s uhlíkem. Z Evropy se stává klimatický lídr slepých uliček

Zdražení a rozšíření systému emisních povolenek je dalším krokem Evropy k vlastní ekonomické bezvýznamnosti a chudnutí

Marný boj s uhlíkem. Z Evropy se stává klimatický lídr slepých uliček
ilustrační foto | Shutterstock.com

O předvánočním víkendu, v neděli nad ránem, snad aby o tom lidé v předvánočním shonu příliš nehloubali, dojednaly Rada EU a vedení Evropského parlamentu klíčovou součást klimatického balíčku Fit for 55. 

Její podstatou je další zdražení povolenek zejména pro průmyslové podniky a zavedení dalšího povolenkového systému pro vytápění domácností a dopravu. Snad aby nám ty ceny energií po překonání důsledků odpojení od energetických dodávek z Ruska náhodou nějak víc neklesly.

Ono to totiž prý povede k investicím do nových bezemisních technologií, v nichž se staneme světovými lídry a Evropa bude přetékat bohatstvím a prosperitou.

O dva dny později otevřela evropská automobilka Porsche první průmyslový provoz na světě na výrobu syntetického paliva ze vzdušného CO₂, takže v podstatě bezemisního řešení náhrady nafty a benzinu ve spalovacích motorech. Jen to nebylo v Německu, ale v Chile. Syntetické palivo je při snížení emisí v dopravě bezprecedentně nejefektivnější, protože si nevynucuje kompletní, nákladnou a dlouhotrvající obnovu vozového parku.

Můžeme si tak pogratulovat k významnému úspěchu evropského Green Dealu, který opatřeními ke snížení automobilových emisí donutil automobilky investovat vše do elektromobilů, kde technologicky zaostáváme za USA i Čínou. Maličké Porsche to zkouší jinak, ale musí jinde. U nás naftu a benzin bude tudíž nutné pořádně povolenkami zdražit, protože jinak si ten elektromobil lidé nebudou kupovat. 

Syntetické palivo, kde bychom vzhledem k technologické vyspělosti evropského chemického průmyslu mohli být skutečnými světovými lídry, je tak na našem kontinentu na několik desítek let mimo hru, protože do baterek jsou zainvestovány desítky miliard eur, jež se musí vrátit.

Člověka, který něco ví o centrálně plánovaném hospodářství, to nijak nepřekvapí. Přesně takhle to funguje. Takhle se zabíjejí inovace a občané chudnou. A hlavně to nefunguje.

Tak jako se kdysi nedařilo dohnat a předehnat imperialisty, nepodaří se ani náhodou touto cestou zlikvidovat uhlík z života lidského. Německá Energiewende je svými výsledky zářným dokladem. Nebude to ani do roku 2050, ani mnohem později. Že to při evropském podílu na světových emisích není moc podstatné, víme dávno.

Takže vlastně o nic nejde. Jen o naši bídu a nesvobodu, na které máme důkladně zaděláno.