Finanční skandál spojený se společností Wirecard bude těsně před volbami rušit klidné spaní špičkám německé politické scény. Zprávu o jednom z největších finančních podvodů historie spolkové republiky zveřejnili poslanci. Kromě kritiky kancléřky Angely Merkelové z CDU (i když na funkci už nekandiduje, má ji nahradit Armin Laschet) je do blamáže za 1,9 miliardy eur (48 miliard korun) namočen ministr financí Olaf Scholz z SPD, který je stranickým kandidátem na příštího německého kancléře.
I proto němečtí opoziční poslanci zdůrazňují roli obou politiků v celé kauze, jež je považována za důkaz systémového selhání německých úřadů, které mají dohlížet na finanční a podnikatelské prostředí v zemi.
Zpráva parlamentního vyšetřovacího výboru má 678 stránek a konstatuje, že Scholz je zodpovědný za nečinnost regulátorů trhu a měl by odstoupit. Německá média podvody téměř za 50 miliard korun popisují jako největší případ zpronevěry v poválečných dějinách SRN. Sociálnědemokratický politik podle nich nese politickou zodpovědnost za selhání dohledového úřadu BaFin, jenž je podřízen ministerstvu financí.
Merkelová podlehla lobbistům
Zdůrazňuje se i role Angely Merkelové, která ustupovala před lobbistickým nátlakem skupiny, jež vydávala platební karty a zprostředkovávala platby podobně jako PayPal nebo Western Union. Wirecard byl považován za chloubu německého finančního sektoru a měl se etablovat na globálním trhu včetně toho čínského.
Dlouholetá kancléřka společnost, která začínala po roce 1999 se zprostředkováním plateb internetových hazardních her a pornostránek, chválila při své návštěvě v Číně ještě v roce 2019, pouhý rok před vyhlášením konkurzu. Podle zprávy byla v tomto ohledu velmi naivní. Firma byla prezentována jako technologický tygr, do kterého má smysl investovat, protože má obrovský růstový potenciál.
I když byl německý ministr Scholz ve Spolkovém sněmu patřičně grilován opozičními politiky, svou odpovědnost za selhání odmítl. Bránil se tím, že většina trestné činnosti byla v rámci firmy Wirecard páchána před rokem 2018, než se stal šéfem německého eráru. Nepříjemným dotazům výboru čelila i Merkelová a připustila, že byla ovlivněna řadou lobbistů a poradců s vazbami na CDU a CSU.
Úřady měly zasáhnout o rok dříve
Kritická je hlavně opozice z řad FDP, Zelených a Levice. „Politickou odpovědnost za selhání dohledu nesou především Olaf Scholz a Peter Altmaier (ministr hospodářství a energetiky z CDU),“ zdůraznila poslankyně Zelených Lisa Pausová.
Poslanec FDP Florian Toncar dodal, že se nejednalo o drobnou chybu úřadů v první linii státní správy. „Jak orgán finančního dohledu BaFin, tak finanční úřady a státní zastupitelství mohly a měly skoncovat s trestnou činností začátkem roku 2019 a výrazně omezit škody,“ argumentoval Toncar, který je rovněž advokát.
Už v únoru 2019 totiž Commerzbank varovala úřady před možným praním špinavých peněz. Německé úřady měly podle poslance FDP vše na „stříbrném podnose“, a přesto celou záležitost ignorovaly.
Auditoři pod palbou
Podle vyšetřovacího výboru chybí německým úřadům potřebné analytické schopnosti, přehlížely také varování investorů a médií z anglosaského prostředí. Kritizována je i auditorská firma EY, která neodhalila podvody. Renomovaná firma se brání argumentem, že vycházela z podkladů manažerů Wirecardu a neměla o švindlech ponětí. Podle poslanců ale neuplatňovala dostatečně kritický přístup k informacím, které o finanční skupině dostávala.
Výbor vyslechl od loňského října přes stovku svědků a poslanci prostudovali 400 tisíc stránek dokumentů a 400 gigabytů dat.
Loni v červnu společnost přiznala, že jí na účtech chybí zmiňovaná částka 1,9 miliardy eur. Navíc byla dále masivně zadlužena a čelí obviněním z falšování svých finančních výsledků za posledních několik let a praní špinavých peněz. Tržní hodnota firmy ve výši dvacet miliard eur se rozplynula, řada drobných investorů přišla o své peníze.
Generální ředitel firmy Markus Braun byl zadržen a provozní šéf Jan Marsalek (vídeňský Čech) posléze zmizel. Má se údajně schovávat před spravedlností v Bělorusku nebo Rusku. Do útěku jsou namočeni i politici napojení na rakouské Svobodné (FPÖ), Marsalek měl zneužít také rakouské tajné služby. Spekuluje se o tom, že do celého případu byli zapojeni američtí, ruští i němečtí agenti.
