Vzpoura proti miliardám

Evropská fotbalová Superliga byla ve skutečnosti pokryteckým spolkem dlužníků. Pohřeb si vystrojila hlavně svou arogancí.

Začalo to spikleneckými dohodami fotbalové šedé eminence v utajení a přísliby miliard eur. Na konci je veřejná ostuda s těžko odhadnutelnými následky. Hektické dva dny, během nichž stihli zakladatelé evropské fotbalové Superligy oznámit její vznik i krach, jsou fascinující.

Ukázalo se například, že sebelépe propečené zákulisní dohody s miliardovými argumenty v zádech neobstojí, pokud jsou odtržené od reality. Zakladatelé Superligy svůj kontroverzní projekt kvůli obavám z kritiky ututlali tak dobře, že o něm zapomněli říct vlastně všem, jichž se měl dotknout – bafuňářům, fanouškům, hráčům i trenérům. Předpoklad, že jejich případný odpor zlomí peníze, se ale nevyplnil.

Pozoruhodným rysem Superligy je také až neuvěřitelná míra pokrytectví, s níž tvůrci své plány obhajovali. Platí to jak pro sportovní, tak ekonomické hledisko věci.

Zadlužení a neúspěšní

Hlavní sportovní argument pro vznik ligy vyvolených zněl: v současných pohárech se hraje mnoho nudných zápasů silných proti slabým; nová liga bude nabízet jen ty nejatraktivnější souboje.

Zní to logicky, ovšem jen do chvíle, kdy se podíváme na úspěchy některých samozvaných superklubů. Namátkou: Liverpool – jeden anglický titul za posledních třicet let. Londýnský Arsenal slavil naposledy před 17 lety, letos má blíž k sestupu než k prvenství a o Tottenhamu raději nemluvit. Atlético Madrid ve Španělsku uspělo za uplynulé čtvrtstoletí jednou. Tohle mají být ti nejlepší? Jistěže ne, ve skutečnosti měla při výběru daleko větší váhu marketingová hodnota značky klubu, a to zejména na asijských trzích.

Oznámení vzniku elitní soutěže provázela vzletná slova o výhodnosti pro celý fotbalový svět. Vyvolení měli vybrat více peněz, než kolik se dnes rozdává v evropských pohárech, a prospěch prý měli mít všichni – miliardy by se přelily i do nižších pater fotbalové ekonomické pyramidy.

Důvěra v bohulibé úmysly šéfů dvanáctky členů Superligy ovšem dostává trhliny, pokud se podíváme na jejich ekonomické výsledky. Je náhoda, že seznam superklubů téměř dokonale kopíruje žebříček nejzadluženějších klubů v Evropě? Celkem zakládající dvanáctka podle britských médií dluží asi 2,3 miliardy liber; polovina klubů zasekla sekeru v řádu stovek milionů.

Kluby na prodej

Zborcení plánů už má na svědomí několik rezignací funkcionářů. Skončit má vlivný viceprezident Manchesteru United Ed Woodward, na hodinu odešel boss Juventusu Turín Andrea Agnelli a jistou židli v době psaní tohoto textu neměl vlastně žádný ze spiklenců. Přestože třeba šéf Realu Madrid Florentino Pérez ještě minulý čtvrtek blouznil, že Superliga nekončí, jen je ve fázi vyčkávání.

Dramatická křivka osudu Superligy se otiskla i do akcií klubů listovaných na burze. Jak cenné papíry Juventusu Turín, tak Manchesteru United nejprve v očekávání budoucích žní posílily, aby se pak pokorně vrátily na původní úroveň. Dnes jsou opět pro investory v podstatě nezajímavé.

Rychle ztracená naděje na nové zdroje do děravých pokladen může vyústit i ve změny majitelů klubů. První spekulace hovořily o Liverpoolu; k prodeji amerického majitele Johna W. Henryho vyzývali i někteří bývalí hráči klubu. Tlaku k odchodu po superligovém debaklu čelí podle britských médií i američtí majitelé Manchesteru United a Arsenalu. Na dvoudenní dobrodružství je to slušná bilance – a zdaleka nekončí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní