Vzpoura chcípáků

První zemědělci se nadřeli mnohem víc než jejich lovečtí předci a odměnou za to jim byly pouze nemoci a hlad. Možná jsme si radši měli nechat takový pokrok od cesty

Vzpoura chcípáků
ilustrace | Vojtěch Velický

V červenci 1964 si kanadský antropolog Richard Borshay Lee zřídil v jednom z táborů sanského kmene !Kungů „píchačky“. Skoro celý měsíc zapisoval příchody a odchody všech dospělých příslušníků kmene a výsledkem bylo zjištění, že se !Kungové – kmen lovců a sběračů žijící na okraji pouště Kalahari – rozhodně nepředřou. „Pracovali asi dva a půl dne v týdnu. Vzhledem k tomu, že průměrná délka pracovního dne byla zhruba šest hodin, vychází najevo, že místní !kungští Křováci věnují navzdory drsnému prostředí shánění potravy dvanáct až devatenáct hodin týdně,“ shrnul Lee svá pozorování s tím, že dokonce ani místní úderník „jménem ≠oma nesháněl jídlo déle než 32 hodin týdně“.

Jen o pár let později přišli archeologové s prvními náznaky, že kostry nejstarších zemědělců, kteří kdysi začali pěstovat obilí a chovat domácí zvířata, prozrazují nižší tělesnou výšku a nesou častěji stopy podvýživy než pozůstatky lovců-sběračů, kteří na stejném místě žili před nimi.

Obojí to byla pozoruhodná zjištění vzpírající se tradičnímu pohledu na minulost lidstva jako na strmě vzhůru stoupající schodiště, kdy každý další stupeň znamenal nějakou inovaci, která učinila lidský život snazším a snesitelnějším. Samozřejmě se hned vyrojila spousta kritiků, ovšem nedávné studie jasně ukazují, že lovci-sběrači opravdu pracovali kratší dobu než první zemědělci, a přesto byli zdravější. Právě před měsícem publikoval prestižní americký vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) studii, která těžko zpochybnitelným způsobem dokazuje, že přijetí zemědělství v Evropě skutečně vedlo k výraznému snížení tělesné výšky tehdejších lidí.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit