Vzpomínka na reaganomiku a stagflace, které se nevyhneme

Mantrou nového vedení České národní banky je už řadu měsíců tvrzení, že úroky jsou už dost vysoko a nyní musí zapracovat vláda na rozpočtu, aby byl mnohem restriktivnější, a pomáhal tak tlumit poptávku.

Vzpomínka na reaganomiku a stagflace, které se nevyhneme
Americký prezident Ronald Reagan v roce 1985 | foto Shutterstock.com

Můžeme mít své názory na to, jak to je s těmi úroky a zda jsou, či nejsou dost vysoko, ale o tom, že potřebujeme fiskální restrikci, tak nějak intuitivně většina z nás nepochybuje.

To samozřejmě neznamená, že se nemůžeme mýlit. Před pár dny nabídl alternativní pohled komentátor Wall Street Journal James Freeman. Připomněl recesi, která zasáhla USA právě před čtyřiceti lety poté, co Paul Volcker ve Fedu i s podporou prezidenta Reagana prosadil prudké zvýšení úrokových sazeb, které vedlo k ukončení ošklivé inflační dekády. 

Vláda pak prakticky souběžně udělala úplný opak toho, co bychom mohli považovat za protiinflační politiku. Plošně snížila daně a razantně deregulovala s cílem zvýšit nabídku v energetice a automobilovém průmyslu.

Následoval pád do recese. Přesně v polovině volebního období ekonomický propad Reagana silně politicky ohrožoval a vzhledem k situaci byl mnohými komentátory odepisován. Na konci roku 1982 byla reaganomika prohlašována za neúspěšnou. Jenže o kvartál později začala největší jízda americké ekonomiky v její moderní historii a za rok 1983 vzrostl HDP o 4,6 procenta. Následovalo šest let boomu s nízkou inflací.

Ano, nepochybně také nárůst státního dluhu, který ještě znásobil program hvězdných válek, díky němuž ale ve studené válce kapituloval Sovětský svaz a my získali svobodu. 

Dnes si podobný manévr nemohou dovolit Američané a my už vůbec ne. Ale ty deregulace nic nestojí. Jenže stačí se podívat na výsledky českého předsednictví EU, abychom pochopili, že deficity jsou proti nezlomnému trendu utahování regulačních šroubů dětskou hrou.

Ukončení prodejů aut se spalovacími motory v roce 2035 akcelerované normou Euro 7. Rozšíření emisních povolenek v průmyslu a jejich zavedení pro domácnosti a dopravu. Zavedení protekcionistického uhlíkového cla, které zdraží ocel, cement, sklo a většinu materiálů, jež kvůli evropským regulacím dovážíme už dávno, a sníží jejich dostupnost. A daně? Ty se budou samozřejmě zvyšovat. A jako vždy to odskáčou firmy. A domácnostem budeme dávat dávky, abychom posílili poptávku. 

Fakt si ještě někdo myslí, že inflace brzy odezní a nastanou opět časy skvělé prosperity?