Vzhůru domů

Home office prohlubuje socioekonomické rozdíly, vyplývá ze studie.

Vzhůru domů
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT

V datových schránkách řady firem přistál minulý týden dopis od ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové. Žádala v něm, aby jejich představitelé umožnili svým zaměstnancům pracovat z domova, pokud je to jen trochu možné. Měli by tak učinit v zájmu boje s covidem. Na to, kolik firem by mohlo zareagovat kladně, nabízí odpověď podrobná studie s názvem Kolik nás může pracovat z domova od think-tanku Idea při CERGE-EI.

Dle zjištění výzkumníků může vykonávat svou práci z domova 34 procent pracujících v Česku. Tento podíl je velmi podobný odhadu pro Česko z původní studie Dingela a Neimana (2020) a dle výsledků jejich studie je srovnatelný s ekonomicky podobně rozvinutými zeměmi (například s Polskem nebo Portugalskem). Zmíněných 34 procent je přitom dobré interpretovat jako podíl pracovníků, jejichž povolání lze plně vykonávat z domova. U řady dalších povolání lze z domova vykonávat přinejmenším část činností, které povolání obnáší.

Rozdíly v možnostech pracovat z domu se celkem pochopitelně liší podle profesí a vzdělání zaměstnanců, ale i podle regionů. Tak nějak intuitivně tušíme, že vysokoškolsky vzdělaný pracovník finančního sektoru v Praze se může společensky fyzicky „distancovat“ výrazně jednodušeji než řemeslník v malé obci. Rozdíly ve schopnosti pracovat z domova mezi lidmi s různou úrovní vzdělání jsou ale podle studie dramatické. Na home officu mohou být zhruba dvě třetiny vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Tento podíl je vyšší u lidí s magisterským diplomem než u bakalářů a nejvyšší u pracovníků s doktorátem. Z domova mohou pracovat zhruba dva z pěti pracovníků s maturitou nebo vyšším odborným vzděláním, ale pouze jeden z deseti pracovníků bez maturity. V neposlední řadě má tak rozšíření home officu potenciál prohlubovat existující ekonomické a sociální nerovnosti mezi pracovníky.

Až dvojnásobné jsou ale také regionální rozdíly. Struktura hospodářství se v Česku regionálně liší, zvláště mezi Prahou a zbytkem republiky. Tyto rozdíly se projevují i v podílu pracovníků v různých krajích, kteří mohou přejít na home office. V Praze je to více než polovina, ve Středočeském a Jihomoravském kraji lehce přes třetinu, zatímco v ostatních krajích jen 30 procent a méně. Pandemie tak ukazuje, že se do budoucna může zásadně zvětšit i propast mezi hospodářskou výkonností jednotlivých krajů.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní