Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Významné mlčení „stánů“
Střední Asie nechce mít s Putinovou invazí na Ukrajinu nic společného.
Býval součástí Sovětského svazu, má s Ruskem dlouhou hranici a na jeho území žije početná ruská menšina. Ruští nacionalisté si nárokují rozsáhlé části jeho území a ruský prezident Vladimir Putin v minulosti zpochybnil jeho státnost. Vůdce ruských komunistů Gennadij Zjuganov jej obvinil z rusofobie a útlaku rusky mluvících obyvatel. Není proto divu, že Kazachstán sleduje Putinovu invazi na Ukrajinu s obavami hraničícími s děsem.
Ruská válka na Ukrajině brnká na nervy celé střední Asii. „Stány“, jak se pěti postsovětským státům v oblasti říká, jsou obecně vzato ruskými spojenci. Ale agresivní expanzivnost jejich bývalého koloniálního pána těžce zkouší limity jejich přátelství. Žádná z těchto zemí neodsoudila ruskou invazi. Ale stejně tak ji veřejně nepodpořily a také nepodlehly tlaku po ruském vzoru uznat nezávislost odtržených východoukrajinských provincií Luhansk a Doněck. Druhého března při hlasování ve Valném shromáždění OSN o rezoluci odsuzující ruskou agresi se tři republiky zdržely a dvě se jednoduše nedostavily.
Opatrné kličkování
Kazachstán, největší a nejbohatší z nich, dlouhodobě udržuje s Ruskem vřelé vztahy. Je součástí ruské Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti stejně jako pár dalších států včetně Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. V lednu, když v několika kazachstánských městech vypukly násilné nepokoje a ohrožovaly stabilitu země, požádal prezident Kasym-Žomart Tokajev o aktivaci článku o vzájemné vojenské pomoci a Putin mu ochotně vyhověl. Kazachstán však udržuje dobré vztahy i se Západem a netouží po tom, zařadit se po bok Ruska k mezinárodním páriům. Tokajev se nechal slyšet, že jeho prioritou je zajistit „bezpečí, suverenitu a teritoriální integritu“ Kazachstánu. Jako jediný z vůdců středoasijských států hovořil od začátku invaze s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. (S Putinem si volá pravidelně.) Nabídl se jako vyjednavač.
Většina zemí v oblasti balancuje na tenkém laně. Úřady v největším kazachstánském městě Almaty povolily protiválečné protesty – i když jen jednou – a kazachstánská policie pokutovala řidiče, kteří vystavovali na odiv písmeno Z, jež se stalo symbolem Putinovy invaze. Na druhou stranu však byli uvězněni dva blogeři proslulí svou protiruskou rétorikou. Uzbekistán podpořil teritoriální integritu Ukrajiny a odmítl uznat dvě separatistické republiky. Současně však zaklekl na novináře, kteří hlasitě sympatizují s Ukrajinou.
Nejblíže měl k otevřené (byť dost tlumené) podpoře Ruska Kyrgyzstán, kde má Rusko vojenskou základnu. Putinovo uznání Luhansku a Doněcku mohlo být „nezbytným opatřením na ochranu civilního obyvatelstva“, zamyslel se na Facebooku kyrgyzský prezident Sadyr Žaparov. To však bylo ještě před invazí. Od té doby deklaruje Kyrgyzstán neutralitu. Nejvíc při tom nejspíš hledí na osud milionů kyrgyzských migrantů, kteří pracují v Rusku. Stejné obavy má na remitencích silně závislý Tádžikistán, který zachovává výmluvné mlčení. Mlčí i izolacionistický Turkmenistán, který si i za normálního stavu věcí udržuje odstup od vnějšího světa a nyní má beztak plné ruce práce s budováním politické dynastie, respektive se zajištěním nástupnictví Serdara Berdymuchamedova po jeho otci Gurbangulyovi.
Kazachstánský covid
Přes veškeré diplomatické manévrování však „stány“ jen těžko uniknou ekonomickým dopadům války. Kolaps rublu stáhl ke dnu i jejich měny. Kyrgyzský som se od začátku invaze propadl o patnáct procent a kazachstánské tenge o čtrnáct procent. Částečně je to i tím, že velmi pravděpodobně zeslábne příliv remitencí z Ruska – v Kyrgyzstánu o třetinu a v Tádžikistánu o pětinu, odhaduje Světová banka. To bude bolet. Remitence tvoří téměř třetinu HDP Kyrgyzstánu a více než čtvrtinu HDP Tádžikistánu.
Kazachstán, Turkmenistán a Uzbekistán mají bohatá ložiska nerostných surovin a mohou těžit z vysokých cen ropy a zemního plynu. Ale i tyto suroviny se mohou stát rukojmími. Rusko už oznámilo, že bude muset „kvůli údržbě“ možná uzavřít ropovod, který cestou k Černému moři protíná jeho území a transportuje většinu kazachstánské ropy. Tento krok považují mnozí za reakci na západní sankce a Kazachstán se při tom stává vedlejší obětí. „Existuje slavné rčení, že když Rusko kýchne, Kazachstán dostane rýmu,“ říká jeden vysoce postavený kazachstánský představitel. „Toto nebude kýchnutí, ale nejspíš zápal plic a my dostaneme covid nebo něco takového.“
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
