Vybrané články
z týdeníku The Economist

Vysokorychlostní věda

Vědecká spolupráce by se skutečně neměla vrátit k tomu, jak fungovala před pandemií.

Vysokorychlostní věda
ilustrace Vojtěch Velický

Že jsme se toho o covidu-19 dozvěděli tolik a tak rychle, je důkazem funkčnosti vědecké mašinérie. Od ledna se každých čtrnáct dní zdvojnásobuje množství odborných publikací a jen minulý týden vyšlo 1363 článků k tomuto tématu. Zabývají se vším od genetiky viru, který nemoc způsobuje, po počítačové modely jeho šíření a možnosti vakcíny a léčby.

Jak tuto rychlost vysvětlit? Covid-19 prolomil skořápku tradic v celé řadě oblastí života. Odborné časopisy dělaly vše, co bylo v jejich silách, aby posoudily a publikovaly výzkumy v řádech dnů místo obvyklých měsíců či let. Významnější faktor za zběsilým tempem publikací však představuje ochota specialistů na biomedicínu časopisy úplně přeskočit a podělit se o své výsledky rychleji formou preprintů – vědeckých rukopisů, které jsou volně přístupné online, aniž by je prozatím někdo odborně posoudil.

Preprinty nejsou nic nového. Ve fyzice a matematice představovaly důležitý způsob komunikace po desítky let. Biologové a lékařští vědci jim nicméně dlouho odolávali. Biologové argumentovali tím, že jejich závěry, na rozdíl od teorie čísel nebo astrofyziky, mají často přímý vliv na jedince a firmy. Nekompletní nebo neověřené studie by jim mohly ublížit.

Argumenty proti preprintům dávají smysl. Pokud nejste v dané oblasti odborníkem, jen těžko poznáte, zda je daná studie v preprintu dobrá či nikoli. Bez odborného posouzení před vydáním se může výrazně zvýšit riziko úpadku kvality vědeckých textů. Vědecké poznatky obsažené ve volně dostupných preprintech mohou chybně vyložit nebo zneužít ti, kteří hledají pro své jednání oporu ve vědě.

 

Důkazy nicméně naznačují, že podobné obavy jsou přehnané. Nedávná studie přišla s působivým závěrem, podle kterého bylo 67 procent preprintů, jež se před rokem 2017 objevily na serveru bioRxiv, nakonec vybráno a otištěno v odborných časopisech. Další studie ukázala, že rozdíl ve vědecké hodnotě tak, jak ji posuzují odborníci, je mezi preprintem a finální verzí té samé studie publikované v časopise v průměru menší než pět procent.

Preprinty se odbornému posouzení nevyhnou – jen k němu dochází až poté, co jsou publikovány (neformálně a často veřejně) a ne předem (organizovaně redaktory a zhusta potají). Rukopisy lákají k pečlivému zkoumání nezávislé odborníky, kteří se vyžívají v cupování mizerné práce. Oponentura je vedle původního preprintu krásně na očích – případně ji najdete jen o jedno kliknutí myší dál. Autoři také mohou své rukopisy upravovat v souladu s přicházejícími připomínkami, nebo je úplně stáhnout, pokud dospějí k závěru, že se dopustili příliš vážných chyb. Revokace v tradičních vědeckých časopisech naproti tomu může trvat měsíce nebo i roky, pokud k ní vůbec dojde.

Z dlouhodobého hlediska by mohlo zprůhlednění neuspořádaných, sporných vnitřností vědeckého procesu vést k posílení důvěry veřejnosti ve vědu samotnou. Výzkumníci nekráčí k pravdě po rovné cestě. Spíše neustále odbočují, vedou spory a tápají směrem k pochopení fungování světa. Všechna zjištění jsou v podstatě dočasná a platná jen do té doby, než je novější práce upraví nebo kompletně změní.

Preprinty nejsou dokonalé. S tím, jak se budou stávat běžnějšími, můžeme očekávat nepříjemné vedlejší efekty. Pokud by nám jako vzor posloužila nedávná historie sociálních sítí, lze očekávat, že jistí lidé najdou způsob, jak preprinty překroutit a šířit skrze ně dezinformace. Poskytovatelé a uživatelé preprintů by se na to měli připravit. Aby z nich mohli vytěžit maximum, budou k nim muset laičtí čtenáři přistupovat velmi skepticky. Pokud by z nich měla vycházet politika nebo žurnalistika, bude zapotřebí identifikovat zdroj a jeho omezení.

Jak ukázal příval prací o covidu-19, rychlý a volně dostupný proud vědeckých informací je pro vývoj nezbytný. Virus změnil způsob, jakým odborníci pracují a jak spolu mluví. A my můžeme jen doufat, že už to tak zůstane napořád.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní