Vysoká hra o oddlužení

Jednodušší osobní bankrot dostupnější pro více dlužníků se vrací do hry. Věřitelé novinky odmítají, prý odnaučí lidi splácet.

Vysoká hra o oddlužení
Počty nových exekucí v posledních dvou letech výrazně klesly. V dluhové pasti ale zůstávají desítky tisíc lidí. | Tomáš Novák týdeník HROT

Zkrácení oddlužení na tři roky místo dnešních pěti, zrušení dětských dluhů nebo zavedení chráněného účtu. S novým rokem se do Poslanecké sněmovny vrátilo téma dluhů, a to hned v několika právních normách.

Chráněný účet, na který si předlužený člověk může nechat posílat výplatu, aniž by hrozilo její kompletní zabavení exekutorem, poslanci odkývli už v lednu. Na škrtnutí exekucí vedených na nezletilé panuje také poměrně široká shoda. Naopak návrh novely insolvenčního zákona provázejí vášnivé debaty.

Pokud by prošla nová podoba insolvencí, mělo by to vliv na statisíce lidí s více exekucemi. Po letech bezvýchodného splácení, kdy se dluh kvůli úrokům nijak zásadně nezmenšuje, by se mohli dostat rychleji z dluhové pasti. Věřitelé jsou ale proti a mají mezi poslanci mnoho sympatizantů.

Konec dluhového Klondiku

Eldorádo pro vymahače pohledávek, kde se díky nezaplacenému dluhu za pár stovek daly vyždímat z dlužníků desítky tisíc. Takovou pověst mělo Česko ještě před několika lety kvůli systému vymáhání pohledávek, který umožňoval nemravné navyšování závazků dlužníků o penále, pokuty a odměny advokátů a exekutorů.

V posledních několika letech se pozice dlužníků zlepšila. Politici postupně omezili platby advokátům, snížili maximální náklady, které si mohou účtovat exekutoři, nebo stanovili podstatně vyšší nezabavitelné částky. Dluhový byznys se tím povedlo výrazně kultivovat.

Úpravy exekucí nicméně neřešily jiný, ještě větší problém: až půl milionu lidí, kteří už v exekuci a zároveň dluhové pasti jsou a kteří nemají ani teoretickou šanci se svých závazků zbavit.

 

Právě kvůli tomu přijali poslanci na začátku roku 2019 novelu insolvenčního zákona. Ta rozšířila okruh lidí, kteří mohou vyhlásit osobní bankrot a pustit se do oddlužení. Na rozdíl od minulosti nemuseli dopředu prokazovat, že jsou schopni splatit alespoň třetinu závazků. Zůstala jen podmínka splácet alespoň 2,2 tisíce měsíčně po dobu pěti let.

Prvotní data z roku 2019 naznačovala, že se politici vydali správným směrem a dlužníci skutečně mají zájem ze spárů exekutora uniknout. „Před účinností novely se měsíční počet osobních bankrotů pohyboval kolem hranice 1100, zatímco po účinnosti novely skokově vzrostl přibližně na dvojnásobek,“ popisuje Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF, která sleduje statistiky firemních i osobních bankrotů.

Letos však zájem o oddlužení opadl. „Čísla z posledního čtvrtletí roku 2020 se už pohybují na hodnotách blízkých době před účinností této novely,“ dodává Kameníčková. Čím je to způsobeno? Podle neziskových společností, které se zabývají řešením problémů dlužníků, se ukázalo, že podmínky nejsou pro mnoho lidí příliš lákavé.

„Oddlužení nyní trvá pět let od chvíle, kdy soud vydá usnesení o schválení oddlužení. Avšak reálná doba, kdy je dlužník v procesu oddlužení, je mu strháváno ze mzdy a je pod intenzivním dohledem soudu a insolvenčního správce, je ve skutečnosti delší. Oddlužení je v reálu spíše šestileté i delší,“ tvrdí vedoucí dluhové poradny Rubikon Centra Pavla Aschermannová.

Mnoho lidí s více exekucemi na krku si spočítalo, že až šestiletý očistec jim za zbavení se dluhů nestojí. Proto pokračují v obvyklé praxi: Přesunuli se do šedé zóny, aby na jejich peníze exekutoři nedosáhli. „Dlužníci raději pracují v šedé ekonomice, nepřiznávají své příjmy a splácení dluhů v exekuci se vyhýbají,“ vysvětluje Aschermannová.

Svou roli při odmítání osobního bankrotu hrála ovšem i nejistota. Podle pravidel z roku 2019 sice už dlužník nemusí zaplatit ani třetinu dluhů, jako tomu bylo před jejich přijetím, zároveň ale nemá nic jisté. Soud posuzuje, zda skutečně vynaložil maximální možnou snahu, a jeho oddlužení tedy platí, až na samém konci pětiletého období. Jinými slovy, záruka, že po insolvenčním martyriu problémy skutečně skončí, neexistovala.

Příliš snadné oddlužení

Aktuální návrh novely insolvenčního zákona má pomoci tento problém řešit. Není nicméně nápadem vlády. Ve skutečnosti kabinet pouze převádí do českého práva evropskou směrnici, která stanovuje, že u podnikající fyzické osoby nesmí oddlužení trvat déle než tři roky. Autoři nových paragrafů z ministerstva spravedlnosti ovšem tuto množinu rozšířili na všechny fyzické osoby, tedy i ty nepodnikající.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová do legislativy kromě zkrácení doby insolvence zahrnula také mírnější podmínky, za nichž je možné osobní bankrot vyhlásit. Nebude například nutné splatit ani třetinu závazků. Na oddlužení by tak mělo dosáhnout daleko více dlužníků. „Můžeme se zbavit dvou milionů starých exekucí, které jinak nejdou vypořádat a ničí lidem život,“ tvrdí expert na dluhovou problematiku v neziskovce Člověk v tísni Daniel Hůle.

Jako každý zásah do dluhové problematiky i nová legislativa vyvolává velké kontroverze. Stojí proti sobě věřitelé či jejich zástupci a zástupci dlužníků především z neziskovek. Jedni hovoří o morálním hazardu a nezodpovědných dlužnících, žijících si na vysoké noze na úkor ostatních. Druzí argumentují příběhy lidí uvázlých v pasti – často samoživitelek či jiných sociálních případů –, kteří de facto vypadli z oficiální ekonomiky.

Beztrestné zadlužování

Hlavním argumentem kritiků navrhované nové podoby insolvencí je hrozící zhoršení vymáhání pohledávek. Na tom se prý podepsala už předchozí novela z roku 2019. „Do té doby věřitelé dostávali v průměru 56 procent svých pohledávek, po přijetí novely se to snížilo na 41 procent,“ konstatuje člen představenstva Advokátní komory Michal Žižlavský.

Podle prezidenta České asociace věřitelů Pavla Staňka by aktuálně navrhované změny srazily úspěšnost vymáhání na ještě nižší čísla – až kolem 25 procent. Kromě toho by usnadnění úniku od nesplacených pohledávek prý vedlo k nezodpovědnému zadlužování, a to právě díky vidině, že dluh při konečném účtování nebude nutné zaplatit celý.

Zástupci věřitelů dodávají, že v případě přijetí novely své problémy s nedobytnými pohledávkami věřitelé přesunou na klienty. „Takže lidé s nižšími disponibilními příjmy – tedy rizikoví klienti – si nebudou moci půjčit u banky vůbec, nebo si budou půjčovat za poměrně vyšší úrok, nekoupí si nic na splátky či leasing, nepronajmou si byt bez obrovské kauce, budou platit vyšší zálohy za energie a nikdo jim neopraví nic bez platby předem,“ tvrdí advokát Petr Koblovský.

Zastánci zmírnění insolvencí tyto argumenty odmítají. Podobné výhrady měli lobbisté věřitelů i před minulou změnou – a nakonec se jejich obavy nepotvrdily. „Nestalo se ani to, že by více lidí rezignovalo na řádné splácení, nezodpovědně se zadlužovalo a půjčovalo si na dovolené a luxusní zboží, aby se poté oddlužili,“ tvrdí Pavla Aschermannová.

Čísla navíc podle ní vyvracejí i rizika morálního hazardu. „Z dat exekutorské komory vyplývá, že z lidí, kteří prošli oddlužením od roku 2008, se znovu v exekuci ocitla méně než dvě procenta,“ tvrdí.

Zda mezi poslanci převáží pohled ze strany věřitelů, anebo naopak dlužníků, je nejisté. Obecně zákonodárci nejsou přehnanému usnadňování života dlužníků příliš naklonění. Dokazuje to třeba loňské podzimní odmítnutí převratu v exekucích ve formě zavedení teritoriality.

I přes odpor poslanců se nicméně sněmovna bude muset tak jako tak rozhoupat k akci. Brusel požaduje začlenění směrnice do českého právního řádu do letošního července. Na dlouhé debaty a velké úpravy tak nezbývá mnoho času.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Políček bezradné vládě
  • Čistá energie z pracovních lágrů
Objednat nyní