Výnosy rostou, něco si přej

Proč má Slovensko levnější hypoteční sazby než Česko, a to už delší dobu?

Výnosy rostou, něco si přej
ilustrační foto | Profimedia.cz

Člověk by po přečtení titulků snadno mohl podlehnout dojmu, že se výnosy dlouhodobých dluhopisů utrhly v posledních týdnech ze řetězu. Jenže víte, co je hlavní, jak blahé paměti prohlásil bývalý český premiér Mirek Topolánek? V historickém porovnání současné „atakování ročního maxima“ neznamená nic jiného, než že dosavadní průměr je u nejdůležitějšího světového dluhopisu, tedy toho desetiletého, vydávaného americkou federální vládou, druhý nejnižší od doby, kdy se autor Makra narodil – po tom rekordním loňském.

Mimochodem, reálný výnos je pořád záporný – inflace měřená indexem spotřebitelských výdajů v USA je pro letošek očekávána na úrovni dvou procent. Takže v „normálním světě“ by bylo jenom logické, že když se člověk loučí s penězi na deset let, očekával by alespoň mírné zhodnocení nad inflací.

 

Události v pohybu

V současném kontextu můžete číst výnos 1,75 procenta dvojím způsobem. Jednak jako dobrou zprávu, že ty biliony dolarů, které pumpuje do ekonomiky centrální banka (Fed) a ministerstvo financí USA, se projeví v „reálné“ ekonomice, například v rychle rostoucí tvorbě pracovních příležitostí, v tom, že domácnosti přestanou sedět na hromadách úspor a začnou pořádně utrácet, podniky jakbysmet.

To by ale zároveň znamenalo, že Fed dosáhne svých cílů, pokud jde o zaměstnanost, rychle a může dříve zvednout sazby, aby snížil inflační očekávání. Co na tom, že šéf Fedu Jerome Powell ujišťuje, že se nezopakuje situace z roku 2013, kdy kvůli pouhému náznaku, že centrální banka začne omezovat „kvantitativní uvolňování“ (snižovat míru nákupů dluhopisů nově vytištěnými penězi), trhy zpanikařily, burzy klesly a zejména rozvíjející se trhy tím byly disproporčně zasaženy.

Každopádně pořád ještě historicky docela mírná výnosová křivka (ukazuje, jak se investory požadovaný výnos zvyšuje spolu s rostoucí délkou splatnosti) dává do pohybu docela zajímavý řetězec událostí, které mají dopad nejen na kapitálové trhy, ale i na světovou ekonomiku, včetně zemí, jako je Česko.

Dluhopisy podraží, (některé) akcie klesnou

Toto platí zejména pro technologické akcie, které se vezly na vlně levných peněz (často jde o tituly, jež nejsou z hlediska provozní výkonnosti nic moc – jde o sázku na budoucnost), naopak bankovním akciím růst sazeb svědčí. Očekávané oživení (v USA letos čekají růst HDP nad šest procent) také pomáhá cyklickým odvětvím, zkrátka podnikům, jimž recese škodí a konjunktura prospívá.

Vyšší výnos amerických dluhopisů krátkodobě pomáhá dolaru, který by v delším horizontu měl naopak slábnout, protože Spojené státy budou mít vzhledem k vysoké domácí poptávce nasávající dovozy jako houba obrovský obchodní deficit a deficit federálního rozpočtu, který bude na hranici deseti procent HDP.

I Česko si připlatí?

Ať chceme, nebo nechceme, Česko investoři rutinně dávají do jednoho pytle s rozvíjejícími se trhy, a tak požadované výnosy jimi vydávaných dluhopisů také rostou a jejich národní měny se dostávají pod menší či větší tlak. Za poslední rok je vzestup výnosů u korunových dluhopisů s delší splatností jasně vidět a důsledky nebudou úplně příjemné.

Zaprvé, na dlužní službě si připlatí vláda a vyšší náklady znamenají do budoucna tlak na omezování ostatních výdajů, protože splácení dluhu je v pořadí priorit v rozpočtových výdajích tou nejvyšší a nic jiného nesmí ministra financí při sestavování rozpočtu ani napadnout.

 

Zadruhé, pro každého nositele hypotéky to bude znamenat, že si připlatí brzy, nejpozději při příští fixaci.

Zatřetí, i firmy se budou v korunách financovat dráž, protože cokoli si myslíte o hospodaření českého státu, jeho dluhopisy jsou a budou „benchmark“, oproti němuž si firmy při stejné době splatnosti půjčují s přirážkou.

Z českého hlediska je pozoruhodné, že když porovnáváte českou a americkou výnosovou křivku, vypadá až překvapivě podobně, konkrétně u desetiletých státních dluhopisů se financuje vláda Spojených států o nějakých 0,13 procentního bodu levněji, pochopitelně v dolarech, zatímco ta česká v „kačkách“ (1,885 procenta). To je skoro zanedbatelný rozdíl, zejména když to porovnáme se zeměmi eurozóny, kdy se i takové Řecko dnes v eurech financuje levněji než Česko.

Kdo by to čekal

No a pak tady máme porovnání výnosové křivky mezi USA a Slovenskem, které přijalo euro a měnovou politiku určuje Evropská centrální banka, včetně jejího pojetí kvantitativního uvolňování. To také vysvětluje, proč se slovenská vláda financuje o tolik levněji než ta česká, i desetiletý dluhopis má sice malý, ale záporný výnos (-0,1 procenta). Ještě pořád jí investoři platí, aby si mohli podtatranské vládní cenné papíry pořídit. Co je laikovi po tom, za kolik se financuje slovenská vláda, ale informace, že tam jsou levnější hypoteční sazby, a to už delší dobu, je zajímavější.

 

Kdo by to byl při rozpadu měnové unie se Slovenskem před nějakými 29 lety řekl? Tedy, on by to asi nebyl řekl nikdo ani na silvestra roku 2008, kdy Slováci euro přijímali.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní