Výmluvy a alibismus Olafa Scholze. Co stojí za zbabělostí německého kancléře?

Německý kancléř Olaf Scholz svolal minulé úterý v podvečer tiskovou konferenci. Oznámení vyvolalo napětí nejen v médiích. Vystoupení svolané vzhledem k redakčnímu provozu na velmi nevhodný čas obvykle může znamenat dvě věci: buď chce dotyčný přijít se zásadním, vše měnícím prohlášením, které nesnese odkladu. Anebo hodlá jen uměle vyvolat zájem a mluvit o nepodstatných bezvýznamnostech, kterým by jinak málokdo věnoval pozornost.

V případě Scholze se logicky očekávala otočka v jeho postoji k válce na Ukrajině, který lze diplomaticky označit za zdrženlivý, nediplomaticky za srabácký. Panovaly naděje, že nejsilnější evropská ekonomika začne konečně dodávat Ukrajině těžké zbraně, tak jak to dělají výrazně menší země včetně Česka. Ukázalo se však, že jde o druhý případ. Scholz přišel jen s další várkou výmluv, které německá média záhy vyvrátila jako obyčejné lži.

Zhoubný vliv sociální demokracie

Pro zbabělý postoj Scholze se nabízejí dvě vysvětlení. Vzhledem k historii Německa nechce do dějin vstoupit jako válečný kancléř, „Kriegskanzler“. Objevují se třeba interpretace, že Scholz disponuje informacemi o ochotě Vladimira Putina použít jaderné zbraně a chce zabránit eskalaci. O tom, že by těmito informacemi disponoval výhradně Scholz, a nikoli třeba Boris Johnson nebo Joe Biden, lze však pochybovat.

Chaos, bankroty a propouštění. Německé firmy varují, že bez ruského plynu přijde katastrofa

Pokud by Německo přišlo o dodávky ruského plynu, mohla by tamní ekonomice hrozit nejvážnější krize od druhé světové války, obávají se firmy na této komoditě závislé.

Pokud by Německo přišlo o dodávky ruského plynu, mohla by tamní ekonomice hrozit nejvážnější krize od druhé světové války, obávají se firmy na této komoditě závislé.

Kancléřův postoj působí navíc zcela směšně v kontrastu s ještě nedávno ultrapacifistickou koaliční stranou Zelených, z jejíchž ministrů se naopak stali protiruští dravci.

Pravděpodobnější vysvětlení lze hledat spíše ve stranické příslušnosti k sociál­ní demokracii, SPD. To je strana, která historicky nejvíce tlačila na co nejužší vazby s Kremlem, vedle extremistické AfD byla nejvíce infiltrovaná ruským vlivem a je také s Ruskem nejvíce byznysově provázaná. Není tomu tak jen v Německu, je nepochybné, že kdyby byla ČSSD stále součástí české vlády, jakýsi červený svetr by s vážnou tváří apeloval na zbabělou zdrženlivost i v Česku.

Raději uhlí a jádro než podpora Putina. Běžní Němci jsou odvážnější než jejich politici

Zatímco většina německých politiků a firem se úplného odstřižení od ruského plynu děsí, běžní občané jsou ochotni obětovat na podporu Ukrajiny mnohem více.

Zatímco většina německých politiků a firem se úplného odstřižení od ruského plynu děsí, běžní občané jsou ochotni obětovat na podporu Ukrajiny mnohem více.

SPD s Scholzem v čele se stále opájí naivní představou, že Ruské vraždění jakýmsi zázrakem najednou skončí, německé firmy budou do Ruska jako dřív vesele prodávat čokoládu Ritter Sport a obratem nakupovat výhodně plyn. Mrtví z Buči i odjinud budou rázem zapomenuti.

Merkelové respekt, Scholzovo nic

Na éru Scholzovy předchůdkyně v úřadě Angely Merkelové lze v kontextu aktuálního dění pohlížet silně kriticky. Nelze však upřít, že Merkelová na světové scéně vždy disponovala odhodláním, respektem a ten spolu s ní mělo i celé Německo. Když země třeba během migrační krize přijala milion uprchlíků, získala nesporný morální kredit nad státy typu Česka, které odmítlo i pár desítek syrských sirotků. Tato reputace je kvůli Scholzovi v troskách a poscholzovská politika ji bude jen stěží a dlouho napravovat.

Scholz možná nevstoupí do dějin jako válečný kancléř, ale zcela určitě jako ten, který dal přednost stranickému politikaření před svou zemí i životy nevinných ukrajinských žen a dětí.

Německý Gazprom ovládl moskevský dýdžej. Vláda firmu raději zabavila

Ovládnutí „německého“ Gazpromu neznámým dýdžejem z Moskvy vyděsilo spolkovou vládu, která na společnost uvalila nucenou správu. To se dotýká i českých aktivit plynárenského gigantu.

Ovládnutí „německého“ Gazpromu neznámým dýdžejem z Moskvy vyděsilo spolkovou vládu, která na společnost uvalila nucenou správu. To se dotýká i českých aktivit plynárenského gigantu.