Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.
Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.
Celé 20. století měli lidé strach z války. Před první světovou četli „invazní romány“, před druhou zbrojili jako šílení a za studené války se děti budily hrůzou z vodíkové bomby
V listopadu 1935 publikoval ženský časopis Eva na titulní straně článek o nadcházející světové válce. Bylo to fantastické čtení. Každá „moderní žena“ (pro ty byl časopis primárně určen) se v něm mohla dočíst, že jistý sousední stát dosáhl mimořádného „zdokonalení v pěstování určitých asijských epidemiových bacilů“. Nepřátelé samozřejmě mysleli i na jejich účinné a rychlé rozšiřování, což autorka článku dokazovala bájí „o mohutných, cementovaných sklepech na druhé straně hranic, vzdálených od nás šedesát kilometrů vzdušné čáry, kde pěstují a krmí miliony krys, připravených k tomu, aby je ve vhodném okamžiku naočkovali morovými bacily a poslali je k nám přes hranice“.
Článek sice nepublikoval žádný notorický šílenec, nýbrž Amelie Posse-Brázdová, spisovatelka, protinacistická aktivistka a švédská aristokratka žijící dlouhodobě v Československu, ale československé noviny ho logicky považovaly za přitažený za vlasy. S „rozumným hlasem proti strašidlům války“ přispěchal třeba agrárnický Venkov, ovšem vypořádal se s tím svérázně. „Naše ženy chtějí znáti nebezpečí války, jemuž bude tentokrát postavena žena tváří v tvář. Letecká puma nebude činit rozdílu mezi mužem a ženou,“ psal Venkov. A dodával: „Již v husitských dobách naše ženy se osvědčily. Tak tomu bude i dnes, kdy budou budit víru svých dětí v sebe a ve stát.“
Masaryk byl tenkrát ještě prezidentem a do obsazení Sudet Hitlerem zbývaly skoro tři roky. Prvorepubliková veřejnost už přesto slyšela volání polnice a válku považovala za velmi pravděpodobnou alternativu vlastní budoucnosti.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
