Vybrané články
z týdeníku The Economist

Východ si to odskáče

Ekonomiky ve střední a východní Evropě ponesou následky ruské války na Ukrajině ještě desítky let.

Uprchlíci z Ukrajiny na nádraží ve Varšavě | foto Shutterstock.com

Když Rusko napadlo Ukrajinu, mnoho východoevropských zemí zareagovalo pohotově a odhodlaně – v obavě, že by mohly být dalšími na řadě. Jejich vlády přiměly EU ochromit ruskou ekonomiku a sáhly hluboko do vlastních kapes (některé hlouběji než západní vlády), aby Ukrajině poslaly zbraně a pomoc. Státy na východě Unie přijaly drtivou většinu ukrajinských uprchlíků. Ale zachovat se správně neznamená, že to bude laciné, a v těchto „hraničních státech“ už se začínají projevovat hospodářské dopady.

První obětí byl obchod. Rusko bylo pro mnoho ekonomik v regionu významným odbytištěm. Obchod s Ruskem tvořil v roce 2021 šest procent HDP Lotyšska a Litvy a 1,5 procenta HDP Polska a Slovenska. V roce 2021 přijalo Rusko z Polska a pobaltských zemí zhruba desetinu exportu ze zemí mimo EU. Většina těchto vazeb je nejspíš nenávratně zpřetrhaná, ale podle mnohých je to cena, kterou stálo za to zaplatit. „Klíčovým politickým zájmem Polska je, aby Západ nepokračoval v obchodování s Ruskem,“ říká Piotr Arak, šéf varšavského think-tanku Polský hospodářský ústav.

Jsme na řadě. Pokud se nestane zázrak, Rusko odřízne od plynu i další země, včetně Česka

Polsko a Bulharsko jsou bez ruského plynu. Putin s požadavkem na platby v rublech necouvl, a jestli si někdo myslel, že couvne, byl hodně naivní.

Přímý obchod je jen jednou částí širšího obrazu. Východ EU se plně integroval do západních dodavatelských řetězců. Jeho ekonomiky, zejména česká, maďarská a slovenská, jsou silně orientované na vývoz do Německa. Jakákoli rána pro německý průmysl, jako například odstřižení od ruského plynu, těžce dolehne i na jeho východní dodavatele.

Jak se obejít bez plynu

Obzvlášť ožehavé jsou dodávky energií. Slovensko a Maďarsko, které loni nakoupily 96, respektive 58 procent ropy z Ruska, zdůrazňují, že embargo na dovoz ropy do EU je třeba zavádět postupně. Jiné země jsou lépe připravené. Pobaltské státy ukončily v dubnu dovoz plynu z Ruska a nyní se spoléhají na dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Polsko zavedlo embargo na dovoz ruského uhlí a jako většina zemí EU odmítlo Rusům platit za plyn v rublech. V reakci na to Gazprom, jehož dodávky pokrývají čtyřicet procent spotřeby plynu Polska, zastavil předminulý týden dovoz (Bulharsku také). Ale i Polsko má plán na alternativní zásobování plynem – vlastní LNG terminál a nové plynovody z Norska a Litvy.

Odvykačka po padesáti letech

Německo řeší, jak se urychleně zbavit závislosti na ruském plynu. Ta začala už v dobách studené války s touhou tamního byznysu po levné energii a zakázkách na Východě.

Omezení či úplné zastavení dovozu energií z Ruska přinese zvýšení cen. To se obzvlášť projeví na chudším východě Evropy. Už před válkou byla v tamních členských zemích EU vyšší inflace, v dubnu dosáhla v mnoha případech dvouciferných hodnot. Některé státy zafixovaly regulací ceny energií, aby oddálily dopad na obyvatele. Například na Slovensku se mohou ceny změnit až příští rok v lednu. Ale „vidina stoprocentního nárůstu cen plynu pro domácnosti mnoha lidem stále ještě nedochází“, říká hlavní ekonom slovenské centrální banky Michal Horváth.

V Polsku se v dubnu vyšplhala inflace na 12,3 procenta a pro vládní stranu je to velká nepříjemnost, jelikož příští rok ji čekají volby. Za růst životních nákladů může částečně štědré rozdávání ze státního rozpočtu a Piotr Arak je přesvědčen, že z toho budou voliči vinit vládu. „Když za komunismu vláda zvýšila ceny, často to vyvolalo masové protesty. Většině Poláků je jasné, že je stát zodpovědný za udržování cenové hladiny.“ Ve snaze zmírnit dopady vysoké inflace snížila vláda daň z přidané hodnoty na jídlo, plyn, pohonné hmoty a hnojiva. Chystaný balíček ekonomických opatření nazývá „protiputinovským štítem“.

Reagovat musejí i centrální banky, zejména zvyšováním úrokových sazeb. To však bude mít nepříjemné následky. V Polsku je zhruba devadesát procent úvěrů domácností i firem s plovoucí úrokovou sazbou, zejména u hypoték to bude velký problém. Tamní banky už výrazně zpřísnily úvěrové podmínky. Když se k inflaci přidají ještě prudce rostoucí ceny nemovitostí a klesající podnikatelská důvěra, mohlo by to zvěstovat příchod „dokonalé bouře“, říká Adam Czerniak, šéf výzkumu jiného varšavského think-tanku Polityka Insight. Vyšší úrokové sazby a oslabené hospodářství způsobí, že se vládám prodraží obsluha státního dluhu, což platí zejména pro Maďarsko s velkým zadlužením.

Nezávislost něco stojí

Inflační spirálu ještě víc roztočí výdaje na pomoc uprchlíkům. Vezměte si například bydlení. Ve Varšavě od konce února vyskočily ceny nájmů o více než třicet procent. Podobně napjatá situace je ve veřejných službách. Příliv uprchlíků zvýšil od začátku války na Ukrajině na konci února počet obyvatel Polska téměř o osm procent. To zvyšuje tlak na zdravotnictví a školství, které už před válkou byly v žalostném stavu. Ke zlepšení situace by naopak mohlo přispět, že se přinejmenším část uprchlíků v brzké době zapojí do trhu práce. Na Slovensku a v Maďarsku vyvážilo nasazení nevládních organizací a soukromých osob nedostatek státní pomoci uprchlíkům.

Vysoké úroky stagflaci nezpůsobí. ČNB musí měnovou politiku dál utahovat

Varování před stagflací způsobenou příliš vysokými úroky jsou projevem nepochopení tohoto nebezpečného a bolestivého jevu.

Ekonomické náklady války pro východ Evropy budou obrovské. Ani to nemůže oslabit odhodlání těchto zemí. Hospodářské dopady jsou zvládnutelné. Polská ekonomika zůstává silná a do pandemie covidu-19 nepoznala téměř tři desítky let recesi, připomíná Wojciech Kopczuk z Kolumbijské univerzity. Pobaltské státy si zase mnohem víc vytrpěly za globální finanční krize, říká Morten Hansen ze Stockholmské ekonomické školy v Rize. Občané přijali strádání, protože to byla cena za vstup do eurozóny, jenž byl součástí jejich strategie integrace do západních struktur. A stejně jako při současné krizi byli tenkrát ochotni snášet ekonomické potíže, aby si pojistili nezávislost.

Válka a její následky mohou některým zemím ve východní Evropě přinést i hospodářský prospěch. Bulharsko se chce stát regionálním energetickým uzlem. Nejvíc však na poválečné rekonstrukci Ukrajiny a její těsnějším propojení s EU může vydělat Polsko. „Žádná jiná západní země nemá s Ukrajinou tak těsné mezivládní vztahy jako Polsko,“ říká Oktawian Zajac z varšavské pobočky Boston Consulting Group. A také vazby, které si vytvoří ukrajinští přistěhovalci a uprchlíci, přinesou později ekonomický prospěch, říká Kopczuk.

Reakce středo- a východoevropských států na ukrajinskou krizi „definuje region na další desítky let“, domnívá se Soňa Muzikářová z bratislavského think-tanku Globsec. Bez ohledu na ekonomické těžkosti názorně ukazují, že ruské agresi je třeba odhodlaně vzdorovat.