Vlhké sny o lágru. Funkčnost restrikcí je omezená a krátkodobá

Současný růst se dříve nebo později zlomí opět v pokles. Možná to bude peklo, jak říká premiér, nebo také ne.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz minulý týden hájil rozvolňování v zemi tím, že po šesti týdnech uplatňování přestal lockdown fungovat, protože ho lidé v posledních dvou týdnech přestávali dodržovat a bylo třeba zvolit jinou taktiku. U nás po pěti měsících lockdownu, které byly přerušeny třítýdenní předvánoční pauzou, se parta akademiků sdružená v iniciativě 40 dní dožaduje ještě tvrdšího lockdownu, který prý povede k marginalizaci viru v populaci. To je prý jediná cesta, protože promořování nikde neuspělo.

Placky a mrtvoly

Tváří se přitom, jako by to byla nějaká osvědčená metoda, ačkoli zafungovala jen jednou jedinkrát, a to ve Wu-chanu, kde byly domy nakažených obehnány ostnatým drátem a arestovaným nebožákům tam strkali rýžové placky pode dveřmi. Mrtvoly pak radši moc pečlivě nepřepočítávali. Nikde jinde, v žádné zemi, kde byl virus masivně rozšířen, k marginalizaci nákazy nikdy nedošlo. Asi nejdál zašel s lockdowny Izrael. Třikrát to musel zopakovat a pokaždé se nákaza vrátila na poměrně vysoká čísla a byla by na nich i v současnosti, nebýt masivního očkování, což není ve skutečnosti nic jiného než varianta promořování bez rizika úmrtí. Jinak ty vzniklé protilátky jsou úplně stejné.

Právě Izrael velmi přesvědčivě dokazuje marnost pokusů o marginalizaci viru. Jen získal čas na vakcinaci, a to jen proto, že funguje jinak než Česko, kde bychom izraelské lockdowny ke zvládnutí proočkování s dopomocí EU museli dělat ještě tři roky.

Prostě funkčnost vládami zaváděných restrikcí je omezená a krátkodobá. Dokazuje to i naše současná situace, která kopíruje celkem dokonale vývoj na konci loňského listopadu a začátku prosince. Naši akademičtí a novinářští zavírači sice vytrvale šíří dezinformaci o tom, že za novoroční explozí nákaz je rozvolnění z 3. prosince. Jenže toho dne už počty nakažených oproti předchozímu týdnu citelně rostly a za další týden, kdy se ještě rozvolnění nemohlo v číslech projevit více než okrajově, bylo nakažených o polovinu více. Vánoční a novoroční oslavy na výsledku svůj podpis určitě nechaly, ale trend se prostě změnil už v době, kdy bylo zavřeno. Tak jako nyní, kdy nebylo před Vánocemi, a tak chyběl dostatečný politický tlak na uvolňování.

Pud sebezáchovy?

Současný růst se dříve nebo později zlomí opět v pokles. Možná to bude peklo, jak říká premiér, nebo také ne. Ale představa, že lze řídit epidemii regulací sociálních kontaktů podle akademických modelů, je naivní. Zvláště když ty modely nezvládnou rozlišit kontakt se sousedkou na gauči od kontaktu jejího manžela, který si v té době skočil do průjezdu u hospody na jedno tajné pivo s kámošem, který covid před měsícem prodělal. Když už si odmyslíme pochybnosti o tom, jak ty kontakty vůbec počítají.

Věřme nyní, že politici mají alespoň elementární pud sebezáchovy a oslyší vlhké sny o lágrech, kde před každým barákem stojí voják s nabitou puškou. Naši akademici mohou takto snít jen proto, že jejich životní úroveň není a nikdy nebude řešením pandemie dotčena. Naplnění takových snů by ale mohlo zničit sociální a ekonomickou strukturu této země na několik generací.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní