Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Vzestup bitcoinu je založen na pomíjivých faktorech a nevydrží, tvrdí americký analytik Dan Dolev
Vzestup bitcoinu je založen na pomíjivých faktorech a nevydrží, tvrdí americký analytik Dan Dolev
Rostoucí státní dluh uškodí vládě u jejích voličů, kteří, jak ukázaly komunální volby, jsou zatím stále poměrně loajální, úplně stejně jako případné zvýšení daní.
Vláda poslala do Sněmovny státní rozpočet a opět je to s deficitem, na jehož deklarované výši moc nezáleží, protože podstatné je, jak to nakonec dopadne. A to je ve hvězdách. Míra nejistoty zejména ohledně výdajů na pomoc lidem a firmám s energiemi i příjmů z windfall tax je obrovská a serióznější predikci znemožňuje.
Každopádně to, že tato válečná daň je stomiliardovou položkou na příjmové straně, ačkoli neexistuje ani návrh zákona, který by ji zaváděl, je něco, co do standardních fiskálních postupů nepatří.
Rozpočet vychází také z očekávání růstu ekonomiky v příštím roce. Sice jen o 1,1 procenta, ale příznaky blížící se recese jsou docela významné. Zejména když náš klíčový partner Německo hlásí na příští rok minus 0,3. Takže příjmy z daní budou asi trochu nižší, než jsou očekávání ministerstva financí.
Horší je, že v rozpočtu nejsou vidět ani náznaky změn přístupu k zásadnímu problému českých veřejných financí, kterým je strukturální deficit, tedy schodek očištěný o vliv hospodářského cyklu. Podstatu vyčerpávajícím způsobem před nedávnem shrnula Národní rozpočtová rada tak, že propast mezi příjmy a výdaji se zvětšuje a obrat k udržitelnému hospodaření není na dohled.
Zásadní reformy asi v této době čekal málokdo. Ale proč se má situace dále zhoršovat? Nárůst sociálních výdajů o více než 140 miliard přesahuje inflaci, a je tak jen těžko odůvodnitelný. Nelze ospravedlnit, že vláda nezastavila zavedení výchovného 500 korun za každé dítě, když to bude stát skoro dvacet miliard korun.
A opět se zvedají státní platy, když se plošně přidává, byť mimo mzdové tarify, takzvaně na odměny. Po několikaletém navyšování utrženém ze řetězu by státní zaměstnanci nyní měli trochu projevit solidaritu, začít dýchat se zbytkem ekonomiky a vydržet rok či dva bez přidávání. Stejně by dál brali v průměru více, než je standardní v privátním sektoru.
A na druhou stranu vláda opět ořezává příjmovou stranu, byť jen mírně. Zvyšuje se limit pro platbu DPH na dva miliony korun, což bude stát jen státní kasu skoro šest miliard a k tomu tři miliardy oželí místní samosprávy. Dál také zafunguje zvýšení slevy z daně na poplatníka schválené už při nešťastném rušení superhrubé mzdy.
Vláda stále trvá na tom, že daně zvyšovat nebude, což je z politického hlediska pochopitelné, ale v důsledku je to fiskálně destruktivní. Zvláště když se zatím ani nepokusila formulovat nějakou cestu k řešení problému veřejných financí.
Když se inflace blíží dvaceti procentům a ekonomika se hroutí pod neskutečnými cenami energií, nejsou to samozřejmě časy pro nějaké tvrdé škrty a daňové restrikce. Ale protahovat negativní trendy fakt není nutné.
Nakonec ten rostoucí státní dluh uškodí vládě u jejích voličů, kteří, jak ukázaly komunální volby, jsou zatím stále poměrně loajální, úplně stejně jako případné zvýšení daní.
