Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Víme, jaké to je, žít blízko Ruska. Finové se těší do NATO
Švédskou přihlášku Turci dál blokují, ale Finové dostali zelenou. Konečně budou moci přestat lavírovat mezi příklonem k Západu a východní hrozbou.
V zimě bývá v Suomussalmi, finském městě ležícím 600 kilometrů severně od Helsinek, běžně metr sněhu. Jakmile vykročíte mimo cestu, zapadnete po pás, o čemž se přesvědčili i příslušníci 44. střelecké divize Rudé armády, když během Zimní války v letech 1939–1940 napadla Finsko.
Jakmile jejích 14 tisíc mužů, 530 nákladních aut a 44 tanků překročilo hranici u vesnice Raate, Finové vyhodili do povětří první a poslední vozy v koloně. Dlouhé týdny potom sovětští vojáci v koloně mrzli a hladověli a Finové v bílých maskáčích jezdili na běžkách po lese a jednoho po druhém je kosili. Velitel divize se s obtížemi probil zpátky k sovětské linii, kde ho rudí komisaři nechali zastřelit.
Erdoğanův manévr
Většinu sovětských vojáků tvořili Rusové, ale ti, kteří mrzli a umírali na silnici u Raate, byli Ukrajinci. O nějakých dvaaosmdesát let později použili Ukrajinci, bránící svou zemi před ruskou invazí, v podstatě stejnou taktiku jako tenkrát Finové, když na dálnici severně od Kyjeva zablokovali a zničili ruskou kolonu. Finové byli po ruské invazi na Ukrajinu v šoku a rychle dospěli k zásadnímu rozhodnutí – ukončit politiku vojenské neutrality, kterou jim původně vnutili Sověti, a požádat o vstup do NATO. Totéž udělali i Švédové, u nichž měla neutralita ještě delší tradici.
Od té doby však žádosti obou zemí o vstup do Aliance narážely na odpor Turecka. Ankara má problém především se Švédskem, které obviňuje z toho, že poskytuje útočiště nejrůznějším nepřátelům tureckého režimu. V lednu Turecko navrhlo, že by mohlo schválit samostatnou přihlášku Finska, což Finové zprvu ze solidarity se skandinávským sousedem odmítli. Postupem času však tomu nápadu přišli na chuť. V polovině března navštívil Ankaru finský prezident Sauli Niinistö. A jeho turecký protějšek Recep Tayyip Erdoğan slíbil, že zahájí ratifikační proces.
Erdoğan tím zesílil tlak na Švédy, od nichž požaduje, aby ze země vypověděli více než stovku takzvaných „teroristů“, převážně kurdských emigrantů. Tureckého prezidenta čekají 14. května volby a „švédobijectví“ je užitečnou zbraní v kampani – zvlášť poté, co v lednu spálil dánský ultrapravicový politik před tureckou ambasádou ve Stockholmu Korán.
Erdoğan navíc ví, že když přestane blokovat finský vstup do NATO, nakloní si Ameriku, která stále odkládá prodej stíhaček F-16 Turecku. A konečně by tím mohl potěšit ostatní členy NATO, od nichž teď potřebuje pomoc při obnově části země zpustošené únorovým zemětřesením.
Konec kissingerování
Finům vstup do Aliance některé věci usnadní. V éře neutrality se finští vůdcové „museli chovat jako malí Kissingerové“ – pragmaticky vyvažovat západní orientaci země s východní hrozbou, říká Ilkka Haavisto z helsinského think-tanku EVA. Prohloubení západní orientace je zároveň pragmatické. Článek 5 Severoatlantické smlouvy o vzájemné obraně pomůže Finsku chránit 1300 kilometrů dlouhou hranici s Ruskem.
Mnoho ruských vojáků ze základen v oblasti odjelo na Ukrajinu, říká finský generál Sami Nurmi, ale dodává, že do tří až pěti let Rusové početní stavy vojska u finských hranic doplní. Válka také výrazně zkomplikovala práci ruským propagandistům, kteří se snaží ovlivňovat veřejné mínění ve Finsku. Dříve mohli brnkat na strunu „tradiční finské neutrality“, ale po začátku války „se to téměř přes noc změnilo“, říká Jessikka Arová, autorka knihy o ruských internetových trollech.
Objevují se mírné politické vlnky. Finsko čekají 2. dubna parlamentní volby. Premiérka Sanna Marinová je stále velmi populární, ale její sociální demokraté zaostávají v průzkumech za středopravicovou Národní koaliční stranou. Podání společné přihlášky do NATO se Švédskem „to mojí straně usnadnilo“, říká bývalý sociálnědemokratický premiér Antti Rinne. Samostatný postup naopak vyvolal nelibost – i když hlavně ve Švédsku, které má trochu pocit, že je Finové nechali na holičkách.
Největší změnou je však návrat do dob nepřátelské východní hranice. V Suomussalmi vládly donedávna přátelské vztahy. Finové jezdili do Ruska nakupovat laciný benzin, Rusové si za hranicí kupovali chaty a jezdili tam na letní brigády sklízet ovoce. S tím je teď konec. Většina Finů nemá nic proti Rusům jako jednotlivcům. U silnice z Raate stojí pomníky ukrajinských a ruských vojáků, kteří tam padli. Ale ruský stát v nich vyvolává zcela jiné emoce.
„Všichni v Suomussalmi mají plán B pro případ, že by Rusové přišli,“ říká Jenni Mikkonenová, místní hostinská, která si jako dítě hrávala v zákopech po Zimní válce. Ville Hiltunen, jeden z jejích zákazníků, chodí po lesích s detektorem kovu a vyhrabává ze země válečné trofeje, což je v okolí docela rozšířená zábava. V kůlně za garáží má miniaturní muzeum starého vojenského vybavení – sovětské helmy, finský kulomet. Na staré kovové destičce je azbukou napsáno: „Není jídlo. Umíráme.“
„Lidé tady vědí, jaké to je, žít blízko Ruska,“ říká Hiltunen. „Není to nic nového.“
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
