Umělá inteligence polyká obrovská množství vzácné energie a ještě vzácnější vody. Úzkým hrdlem výzkumu jsou datová centra.
Umělá inteligence polyká obrovská množství vzácné energie a ještě vzácnější vody. Úzkým hrdlem výzkumu jsou datová centra.
Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan má velkou šanci na znovuzvolení a jeho Strana spravedlnosti a pokroku zůstává po volbách daleko nejsilnější partají.
Očekávaný úspěch sjednocené turecké opozice v parlamentních volbách se nedostavil. Její prezidentský kandidát Kemal Kılıçdaroğlu má jen malou šanci sesadit úřadujícího prezidenta. Když to v noci na pondělí vyšlo najevo, na finanční trhy dolehla tíseň.
Náklady na nákup pojištění proti nesplácení tureckých dluhopisů vyskočily na nejvyšší úroveň od listopadu, když se investoři připravovali na variantu, že úřadující prezident Recep Tayyip Erdoğan vyhraje prezidentské volby. Hodnota „spreadu“ u pětiletých CDS vyskočila v pondělí ráno o více než sto bazických bodů na 607 bodů, což představovalo největší jednodenní pohyb od března 2021. To znamená, že pojistit úvěr ve výši sto amerických dolarů na pět let by vás přišlo na šest dolarů ročně.
Investoři však zároveň varovali před ještě většími výkyvy. „Zatím jsou všichni ve vyčkávacím režimu, nikdo skutečně neví, jak bude trh reagovat,“ řekl listu Financial Times Cagri Kutman, specialista na turecké trhy z tamní finanční firmy KNG Securities. „Pokud Erdoğan zůstane u moci, s největší pravděpodobností se budou CDS obchodovat okolo 750 bazických bodů a více,“ dodal.
Z hlediska investorů držela turecké riziko na svého druhu uzdě kombinace finanční represe (vláda uzurpovala domácí dolarové úspory a ve snaze stabilizovat měnu převzala kontrolu nad finančními toky do zahraničí) a prodeje aktiv, především rezerv centrální banky. Kromě toho kladně působilo i očekávání změny směřování hospodářské politiky – k níž mělo dojít po volbách za předpokladu, že by v nich zvítězila opozice.
Zatímco finanční represe bude za další Erdoğanovy vlády bezpochyby pokračovat, jeho manévrovací prostor se každým dnem zužuje. Každé další vládní opatření pak bude hrozit dominovým efektem, jenž může postihnout různé ekonomické aktéry. Tak například funguje systém bankovních vkladů, který je nastaven tak, aby motivoval místní obyvatele k ukládání úspor v lirách. To však představuje velký – ač podmíněný – závazek ze strany státní kasy, zejména ve chvíli, kdy lira oslabuje vůči dolaru.
Za mnohými trabli tureckého hospodářství stojí neortodoxní ekonomické smýšlení prezidenta Erdoğana, jenž má za to, že snížení úrokových sazeb je protiinflačním tahem, kdežto jejich zvýšení inflaci podporuje. Tato škola myšlení, jejímž jediným známý současným adherentem je kromě Erdoğana Miloš Zeman, nese – podle komentátora agentury Bloomberg Noaha Smithe – název neofisherismus.
Tato makroekonomická hereze nevznikla v Turecku, nýbrž ve Spojených státech. V roce 2011 se Narayana Kocherlakota, prezident Federální rezervní banky v Minneapolisu, pokusil vysvětlit (na základě práce Irvinga Fishera, amerického ekonoma z počátku dvacátých let), proč inflace v reakci na snížení úrokových sazeb a politiku „kvantitativního uvolňování“ ve vyspělých zemích v rozporu s očekáváním nestoupla.
Naznačil, že za takových okolností mohou centrální banky zvýšit inflaci zvýšením cílů nominálních úrokových sazeb, nikoli snížením sazeb, jak by měl za to ortodoxní monetarismus.
Ekonomický mainstreamový konsenzus neofisherismus nikdy nepřijal, ačkoli mezi ekonomy vyvolal pozoruhodnou diskusi. A jakkoli jej snad nelze odmítnout paušálně, v případě Turecka nejspíš skutečně nesedí. „Model použitelný v jedné situaci nemusí být nutně užitečný v jiné situaci,“ řekl serveru Al-Monitor.org bývalý guvernér turecké centrální banky Bülent Gültekin, jenž dnes přednáší na americké Wharton Business School.
Pro něho je vzývání neofisherismu „kouřovou clonou, která nemá žádnou ekonomickou platnost“. Může možná vysvětlovat přetrvávající nízkou inflaci ve vyspělých ekonomikách bojujících s recesí, ale „situace v Turecku je úplně jiná. Turecká ekonomika se prudce vyvíjí, přehřívá se a trpí vysokou inflací,“ říká Gültekin.
Svou roli hrají také také rozdíly v měřítku a relativní pozici ve světové ekonomice. Gültekin říká: „Když je řeč o mezinárodní rezervní měně, jako jsou americký dolar, euro, nebo dokonce japonský jen, mají tvůrci hospodářské politiky větší svobodu.“
Turecko tuto výhodu nemá. Je menší, trpí chronicky nízkými úsporami, a je proto závislé na zahraničním kapitálu a náchylné k cyklickým krizím běžného účtu, když vývoz nedrží krok s celkovým růstem. „Pokus o neofisheristický model by v tomto kontextu byl velkou chybou,“ řekl někdejší ankarský centrální bankéř. „Pro malé ekonomiky, jako je Turecko, je taková politika jako přilévání oleje do ohně.“
