Vidět Havířov a zemřít

Město Havířov slaví teprve 65 let. Jméno se vybíralo ve veřejné soutěži a padaly návrhy typu: Uhlokopy, Gottwaldův Horníkov, Šešublu, Kombajnov či Zápotockýgrad.

Vidět Havířov a zemřít
Havířov | Shutterstock.com

Právě před 65 lety vzniklo nejmladší české město Havířov. Kvůli stále se rozšiřující těžbě uhlí se už od roku 1947 stavěla v katastrech obcí Šenov, Šumbark a Dolní Bludovice hornická sídliště a roku 1954 padl návrh, aby se sloučila a osamostatnila. S budováním šťastných zítřků tehdy problém nebyl, zato s pojmenováním nového města docela velký. 

Ve veřejné soutěži se sešlo celkem 2350 návrhů, přičemž většina z nich byla notně bizarní. Posuďte sami: Gottwaldův Horníkov, Mírumilov, Fučíkov, Stokomínů, Slezský Donbas, Uhlokopy, Lidobudovatelov, Kahanov, Čestprácov, Budosocikolektivov, Šťastnov, Šešublu (Šenov, Šumbark, Bludovice), Kombajnov či Zápotockýgrad. Lidé nejvíce podporovali Bezručov, ovšem komise se rozhodla pro Šachtín a ministerstvo vnitra nakonec direktivně vybralo Havířov.

V listopadu 1955 otisklo Rudé právo článek s názvem „Z hornického sídliště se stává město“, ve kterém psalo, že „v Bludovicích a Šumbarku odevzdali stavbaři letos již 565 bytových jednotek k obývání“, do konce roku „odevzdají ještě 833 dalších bytů a kromě toho dokončí stavbu restaurace a kina“, přičemž na začátku prosince má být „sídliště, které je již vlastně městem, slavnostně přejmenováno na Havířov“.

Zrod města

Oním slavným dnem byl 4. prosinec roku 1955, kdy Havířov oficiálně vznikl. Podmínkou byly samozřejmě předchozí volby, byť za reálného socialismu šlo o akt ryze formální. „Od 4. prosince začalo psát své dějiny nové město ostravských horníků – Havířov. Vzniklo sloučením tří sídlišť. V neděli si zvolili obyvatelé sídliště 83členný místní národní výbor, a vstoupili tak do prvních dnů hornického města,“ shrnulo události o pět dní později Rudé právo a kratičkou zprávu doprovodilo snímkem jednoho z členů národního výboru Antonína Adámka, který „bydlí v Havířově v pěkném bytě s manželkou Annou již půldruhého roku“. O dalších 14 dní později přijel do Havířova ministr pracovních sil Josef Tesla a první předseda havířovského národního výboru F. Podoba slavnostně převzal zakládací listinu nového města.

Některé domy sice ještě nebyly omítnuté, ale stěhovaly se do nich – za prací a za bydlením – lidé z celého Československa. Stejně jako Josef Kern z Trutnovska: „Josef Kern a jeho zeť Ladislav Farský nastoupili před třemi měsíci brigádu na jámě President Gottwald v Horní Suché. Poté se k nim přidal i Farského syn. Sotva se seznámili s prací v dolech, podepsali přihlášku do hornictví natrvalo. Josef Kern už v polovině prosince dostal třípokojový byt v Havířově. Nastěhovaly se tam zatím obě rodiny, než i soudruh Farský dostane byt,“ psalo 28. prosince Rudé právo. V té době už v Havířově žilo více než 16 tisíc obyvatel.

Přijel „Zápotonda“ 

Pár měsíců poté se v Havířově vůbec poprvé slavil První máj. Slavit se ovšem začalo už o den dříve. „Na nově vydlážděném prostranství před Domovem Pavky Korčagina (původně hornické učiliště, dnes budova havířovského magistrátu, pozn. red.) budou mít havířovské děti své radovánky, jako koloběžkové závody a podobně. Dospělým bude odpoledne i večer vyhrávat havířská kapela z velkodolu 1. máj. Večer vystoupí pod májkou ‚Ogaři‘ a jiné národopisné soubory,“ popisovalo dopředu havířovské prvomájové orgie Rudé právo.

O dva měsíce později poctila Havířov návštěva z nejvzácnějších: prezident Antonín Zápotocký. Na národním výboru pokřtil (tak to skutečně v článku stojí) novorozeného synka manželů Ryšavých Karla; poté „Zápotonda“ odjel do nedaleké Poruby – ostravské čtvrti, která byla vystavěna ve stejné době jako Havířov.

V té době se už budovatelský cyklus dovršil a dozrál čas na povolenou komunální satiru. Příkladem budiž kurzívou psaný článek na druhé straně Rudého práva, který se trefoval do silnic plných výmolů, které spojovaly Havířov se světem: „Kdepak spát v autobuse! Musíte dávat pozor, aby z vás autobus nevytřásl duši.“ Článek kromě toho tvrdil, že tu už „ztroskotalo 23 autobusů ČSAD“, a přidával vtip: „Proslýchá se, že staré rčení ‚Vidět Neapol a umřít‘ bude zaměněno rčením ‚Vidět Havířov…‘.“

Už v roce 1960 žilo v Havířově zhruba 50 tisíc lidí a dnes je to se 71 200 obyvateli dvanácté největší město v České republice.

Týdeník hrot

  • Holding do nepohody
  • Ať učí, kdo umí
Objednat nyní