Velmoc, která se neumí chovat jako velmoc

Mohlo to dopadnout ještě hůř, kdyby místo překročených nepřekročitelných červených čar začal čínský ministr zahraničí mluvit o tom, že situace vyžaduje „zabít slepici pro výstrahu opicím“.

Znepřátelit si miliardu a čtyři sta milionů Číňanů není jen tak. Nedosti na tom: předsedovi horní komory malé středoevropské země s deseti miliony obyvatel, jejíž podíl na celosvětovém HDP začíná nevelkým číslem za desetinnou čárkou, hrozí čínský ministr zahraničí Wang I, že za svoje „krátkozraké chování a politický oportunismus zaplatí vysokou cenu“. Jak k tomu chudák Miloš Vystrčil svojí cestou na Tchaj-wan přijde? A jak se to tak stane, že šéf diplomacie nejlidnatější země planety a druhé nejsilnější světové ekonomiky reaguje tak vztekle na návštěvu ostrova, který pod jurisdikcí čínských komunistů nikdy nebyl ani deset pikosekund? 

Opium za čaj? Ne, díky

Čína byla po většinu svých dějin největší ekonomikou na světě. Jediné delší období, kdy tohle neplatilo, je shodou okolností právě těch posledních 180 let. Pancéřovanými kanony vybavené lodě britského královského námořnictva připlouvající v roce 1839 do delty Perlové řeky měly nekonečnou technologickou převahu oproti čínským válečným džunkám. Důvodem konfliktu byl „čínský protekcionismus“: tady jsou ty uvozovky na místě, protože kamenem úrazu byl ve skutečnosti problém, který „Západ“ trápil už od dob Říma – jak vyrovnat schodky v obchodě s Čínou, která za svůj vysoce ceněný čaj, hedvábí nebo porcelán požadovala platby ve stříbře, neboť nabídka evropského zboží je nijak neuchvacovala.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit