Velký skok vzad

Před šedesáti lety byla Čína na kolenou. Právě definitivně skončil Mao Ce-tungův Velký skok vpřed, během něhož hladomor zabil desítky milionů lidí

Velký skok vzad
Sběr starého železa. Když chyběla ruda, roztavilo se všechno možné – staré krámy, ale také funkční nádobí, nářadí, rodinné památky, kliky od dveří i zvony. | Profimedia.cz

Dnes je Čína „dílnou světa“ a soupeří se Spojenými státy o titul nejmocnější země planety. Ještě před šedesáti lety byla taková představa naprosto absurdní. Když na začátku února 1962 ukončila Konference 7000 kádrů příšerný experiment nazvaný Velký skok vpřed, nejlidnatější země světa na tom byla nejspíš nejhůř ve svých tisíce let trvajících dějinách.

Čína díky Velkému skoku – jak alespoň sliboval Mao Ce-tung – měla během pouhých několika let dohnat vyspělé západní státy a stát se světovou velmocí. Místo toho se pod vedením „Velkého kormidelníka“ vrátila hluboko do pravěku.

Psychopatické kampaně, které stovky milionů Číňanů vybičovaly k tomu, aby dnem i nocí stavěli zavodňovací kanály, budovali „malé vysoké pece“, ničili dobrou půdu dva metry hlubokou orbou a snažili se ze světa sprovodit všechny komáry, mouchy, krysy a vrabce, vyčerpaly rolníky tak, až nebyli schopni obdělávat půdu. Události z let 1958 až 1961 se dodnes v Číně eufemisticky označují jako Tři roky přírodních katastrof, jenže za všechny ty katastrofy mohli lidé.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit