Vybrané články
z týdeníku The Economist

Velká říjnová středoevropská revoluce

Voliči ve střední a východní Evropě se konečně vzbouřili proti svým špatným vládcům.

Velká říjnová středoevropská revoluce
Andrej Babiš s manželkou Monikou přichází do volebního štábu hnutí ANO | foto Tomáš Novák, týdeník HROT

Korupce, autokracie, arogantní vláda – mnoho obyvatel střední a východní Evropy doufalo, že poté, co jejich sotva opeřené demokracie zkraje nového tisíciletí vstoupily do Evropské unie, zbavily se těchto nebezpečí nadobro. Místo toho východní členové spíš propašovali tyto neřesti do EU a teď se bojí zbytek Evropy.

Jedním z největších provinilců je Polsko. Vláda ve Varšavě nejprve obsadila Ústavní soud poddajnými soudci a potom je přiměla, aby schválili, že je polská ústava nadřazená evropským dohodám – tento krok je útokem na základní princip členství v EU. Dlouholetý maďarský premiér Viktor Orbán šikanuje (mimo jiné) opoziční politiky, kriticky referující média a maďarské homosexuály.

Špinavá politika rdousí ekonomiky napříč celým bývalým východním blokem. Nejmotivovanější občané se rozhodli opustit loď, vydali se hledat lepší budoucnost na Západě a zanechali po sobě prázdná místa. Tím vznikl prostor pro posílení konzervativních, agrárních a populistických uskupení, jako jsou polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost, Orbánův Fidesz nebo bulharská strana GERB, v jejímž čele stojí někdejší premiér a ústřední figura řady skandálů Bojko Borisov.

 Až do tohoto měsíce se uprostřed nekonečné temnoty špatných vlád zableskl jen tu a tam plamínek. Jeden se objevil v roce 2019 se zvolením environmentální a protikorupční aktivistky Zuzany Čaputové slovenskou prezidentkou. Loni byl v Moldavsku (jež není členem EU) zvolen prezidentem jiný podobný aktivista. A zkraje letošního roku Borisov neobhájil počtvrté v řadě bulharské premiérské křeslo, byť se jeho oponentům dosud nepodařilo sestavit vládu.

Plutokrati pod tlakem

Říjen přinesl osvěžující změny. Plutokratický lídr České republiky Andrej Babiš zaznamenal před dvěma týdny ve volbách dost slabý výsledek. Zdá se, že jej na premiérském postu nahradí lídr opoziční koalice. K jeho porážce přispělo mimo jiné to, že jeho jméno figurovalo v Pandora Papers, uniklých dokumentech, které odhalovaly, jak veřejní činitelé využívají skořápkové společnosti, daňové ráje a další fígle bezskrupulózních boháčů. Babiš, stejně jako Borisov, popírá, že by se dopustil čehokoli špatného. 

Ve stejný den, kdy Babiš prohrál volby, rezignoval kvůli korupčnímu skandálu také rakouský kancléř Sebastian Kurz. Jeho koaliční partneři mu dali nůž na krk: pokud neodstoupí, položí jeho vládu. Rovněž Kurz trvá na tom, že nic neprovedl. Zdá se, že středo- a východoevropským voličům dochází trpělivost s levárnami jejich vůdců.

Dokonce i Orbán se dostal pod tlak. Šestici hlavních maďarských opozičních stran, které jdou obvykle po krku stejně dobře jemu i sobě navzájem, se konečně povedlo něco dosud nevídaného: zformovat jednotné hnutí. Pochopitelně se to neobešlo bez jistých třenic, nakonec se však opoziční partaje dokázaly dohodnout na tom, že v parlamentních volbách nepůjdou proti sobě, a vybraly si společného kandidáta na premiérské křeslo. Vypadá to, že se Fidesz může se čtvrtým vítězstvím v řadě rozloučit.

Konec planých hrozeb

Současně s tím si EU posvítila na Maďarsko s Polskem – a už bylo na čase. Evropská komise sedí na stovkách miliard eur, které mají zabránit postpandemické recesi. Všechny členské státy mají nárok na svůj díl, ale než jim komise peníze přidělí, musí nejprve schválit jejich výdajové plány. Kvůli problémům s dodržováním pravidel civilizovaného právního státu zatím odmítá vyplatit peníze jak Maďarsku, tak Polsku. Úvaha je taková, že pokud nebudou jejich soudy nezávislé, nejsou tam unijní peníze v bezpečí. Stejný argument je možné použít při zpožďování distribuce prostředků z dalších fondů.

Roztržka může pro nezasvěcené působit nesrozumitelně, ale je to možná poprvé, kdy EU kvůli erozi demokracie ve své východní části jenom planě nehrozí. Jak daleko je Brusel ochoten zajít, se teprve ukáže. Jestli však mají mít řeči unijních vůdců o evropských hodnotách nějaký smysl, bude muset být EU neústupná. Ať žije říjen!

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.