Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Francie posílá 600 vojáků do afrického Sahelu, kde se rodí nové nevypočitatelné konflikty s islamisty a nová vlna uprchlíků do Evropy.
Stranou pozornosti médií, na pomezí mezi arabskou a černou Afrikou (a mezi pouští a pralesem, jak by řekl Henryk Sienkiewicz), nabývá na intenzitě série konfliktů, jež může dominovat evropské zahraniční politice stejně důkladně, jako jí v druhé dekádě 21. století dominovala válka v Sýrii.
Francouzský prezident Emmanuel Macron na začátku února oznámil, že do západního Sahelu pošle 600 vojáků. Měli by tamním vládám pomoci zvládnout islamistické vzbouřence a ideologicky nevázané bandity všeho druhu. Jeho evropští i afričtí kolegové to jednoznačně přivítali jako gesto, jež kombinuje dobrou politiku s dobrým úmyslem. Méně jasné bylo, jaký bude skutečný výsledek.
Francie již před Macronovým únorovým rozhodnutím měla v regionu 4500 vojáků. Jejich počet se stále zvyšuje od roku 2013, kdy začaly mít vlády Mali, Mauritánie a Burkiny Faso problémy s řáděním skupinek ozbrojených banditů; některé z nich se hlásily k IS, jiné k al-Káidě a ještě další vraždily na vlastní pěst.
Početně neustále sílící vojenská přítomnost Francie přitom konflikt – či spíš sérii menších, vzájemně nepropojených konfliktů – nijak netiší. Loni během nich v západní části Sahelu zemřelo na čtyři tisíce lidí, nejvíce od zmiňovaného roku 2013. Tehdy francouzská operace Serval vyhnala bojovníky volné koalice islamistů a povstalců z tamního národa Tuarégů, kteří obsadili značnou část severu Mali.
Současná francouzská operace Barkhane má základnu v malijském N’Daki, městě uprostřed pouště na půli cesty mezi Timbuktu a nigerským Niamey. Odtamtud se vojáci snaží hlídat oblasti okolo vzájemných hranic Nigeru, Mali a Burkiny Faso. Posledně jmenovaná země, po většinu své samostatné existence vzor (na místní poměry) občanského klidu, trpí nájezdy banditů nejvíce.
Kromě hlídání hranic mají francouzští vojáci za úkol pomáhat armádám neformálního uskupení sahelských zemí, jež si říká G5 (vyjma uvedených zemí k němu patří ještě Čad a Mauritánie). „Boj proti terorismu je naší prioritou,“ prohlásila z Paříže ministryně obrany Florence Parlyová. „Francie je zde v první linii, ale neměla by zůstat osamocena.“
Ministryně tak naráží na druhý problém, s nímž se její šéf Macron potýká. Při svých afrických operacích spoléhá Paříž tradičně na práci amerických výzvědných služeb. Současný prezident USA Donald Trump však hrozí, že spolupráci špionů obou zemí zarazí, případně se z regionu stáhne úplně. Jako podmínku zachování americké pomoci si klade aktivnější francouzskou účast. I proto čítají čerstvé francouzské posily 600 vojáků; původní Macronův záměr počítal pouze se dvěma stovkami mužů.
„Je to logický tah, který situaci v terénu příliš nemění,“ hodnotil Macronovu iniciativu odborník na boj s terorismem François Heisbourg z pařížské Nadace pro strategický výzkum, jehož citoval list Financial Times. „Strategický cíl Francie zůstává stejný, a sice předejít v Sahelu vzniku obdoby Islámského státu. Ale není to řádové posílení vojsk, jaké provedli Američané v Iráku.“
Kromě amerického tlaku volaly po dalších francouzských vojácích v oblasti nové skutečnosti: v listopadu přišli Francouzi o třináct mužů při havárii vrtulníku v Mali. A zároveň se v oblasti vůčihledně množí počet lidí, jež konflikt vyhnal z domova. Jen v Burkině Faso jich organizace International Crisis Group odhaduje na 900 tisíc. Vzhledem k tomu, že řečená země je dost chudá i bez milionu nových bezdomovců, dává to vzniknout obavám z obnovení uprchlické vlny do Evropy podobné té, již po roce 2011 spustila válka v Sýrii.
I samotná účast francouzských jednotek na úkolech primárně zadávaných vládami zemí G5 však může být problematická. Vládní vojska jsou špatně vycvičená i vyzbrojená a ještě hůře placená. To není překvapení. Mnoho politiků se v Africe řídí principem, jejž nesmrtelně formuloval v 90. letech konžský prezident Mobutu Sese Seko, když svým mužů ve zbrani říkal: „Vy jste vojáci, vy nepotřebujete žold.“
Výsledkem je, že v Sahelu páchají vládní vojáci na civilním obyvatelstvu násilnosti, které si mnohdy nezadají s jednáním banditů. „Ve dne se bojíme armády, v noci džihádistů,“ citovala zpráva humanitární organizace Human Rights Watch o situaci v Burkině Faso tamní obyvatele.
Přičtěme k tomu skutečnost, že se do Sahelu stahují mnozí bojovníci z – již jednou rozprášených – sil Islámského státu. Je zjevné, že se francouzský prezident ocitl uprostřed dramatu, o němž je jisté jen tolik, že nepůjde ukončit ani snadno, ani rychle. Rozhodnutí poslat do Sahelu posily bylo nevyhnutelné, ale řešení přiblížilo jen minimálně.
