Ve sklepě internetové kavárny v Kábulu řídí Kázim Rahímí na obrazovce pohyby svého ozbrojence. Prochází sluncem zalitým online světem, hledá protivníky, které by mohl zastřelit, a klábosí s ostatními hráči přes headset. Jen pár kilometrů za městem jsou podobné přestřelky každodenní realitou; ozbrojenci Tálibánu válčí s afghánskými bezpečnostními silami. I v samotném Kábulu jsou nyní výbuchy bomb a vraždy běžnou součástí života. Přesto je pro Rahímího počítačová hra formou úniku. Baví ho týmová spolupráce a zlepšuje se v angličtině, vysvětluje. A navíc je bez práce, takže jinak nemá moc co dělat.
Rahímí hraje globální hit „PlayerUnknown’s Battlegrounds“. Většina hráčů hraje tuto střílečku na mobilním telefonu a doma v ložnici nebo v obýváku, ne ve spoře osvětleném podzemním hráčském doupěti. Jen za prvních devět měsíců loňského roku se globální prodeje vyšplhaly na dvě miliardy dolarů.
Obliba hry, známé pod zkratkou PUBG, ovšem v Afghánistánu vyvolala morální paniku. Mobilní operátoři odhadují, že ji ve špičkách hraje současně až 100 tisíc Afghánců. Mnozí „paří“ hluboko do noci, kdy je internetové připojení nejrychlejší. Hra zabírá velkou část celonárodního mobilního datového provozu. Uzavření škol a univerzit kvůli covidu-19 dramaticky zvýšilo její oblibu.
Kritici se obávají, že ještě víc prohlubuje necitlivost generace, která je už tak vystavena neustálému násilí, a odvádí mladé lidi od studií. Frišta Karím, která provozuje mobilní knihovnu, říká, že doma zrušila internetové připojení, aby zabránila synovcům hrát. „Vypadalo to tak skutečně a pro nás je to ještě skutečnější, protože kolem nás probíhá válka,“ říká.
Ministerstvo pro hadždž a náboženské záležitosti se přidalo – označilo hru za škodlivou pro duševní zdraví a varovalo, že by mohla podněcovat násilí. Sedmnáctého prosince oznámil regulátor telekomunikačního trhu, že hru zakazuje, ovšem neuvedl, jak hodlá zákaz vymáhat a jaké postihy budou s jeho porušením spojeny. Uvedl pouze, že s telekomunikačními firmami diskutuje, jak zákaz uvést do praxe.
Mohammad Rézá, pravidelný hráč PUBG sedící hned vedle Rahímího, považuje zákaz za nesmysl. „Copak je PUBG skutečným problémem Afghánistánu?“ ptá se a protáčí oči. Země má – podle něj a jeho přátel – mnohem vážnější potíže a odnášejí to hlavně mladí lidé. V Kábulu je minimum parků a možností odreagování a kvůli riziku pouličních násilností nechtějí rodiče pouštět děti ven. Kvůli 40 let trvající občanské válce to s budoucností Afghánistánu nevypadá vůbec dobře a OSN odhaduje, že čtyři z deseti mladých Afghánců nepracují ani nestudují. Skličující množství z nich považuje za svou jedinou naději útěk do Evropy.
Zakríja Ajjubí, jenž vede kábulskou hernu, říká, že PUBG nabízí mladým lidem vítané rozptýlení. Jeden z jeho přátel, nezaměstnaný absolvent práv, prý hraje po nocích a ve dne spí. „Říká: Hledal jsem práci a žádná není. Co můžu dělat víc?“ Zákaz Ajjubího rozčílil. „Co pro nás kdy vláda udělala? Snaží se zakázat PUBG, ale vidíte, že by vláda pro mladé lidi něco dělala?“
© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.