z týdeníku The Economist
Válka neválka, ruský plyn a ropa tečou přes Ukrajinu dál
Agresor posílá napadenému (a přes něj) klíčové energetické suroviny. Jak je to možné?

Slovy ukrajinského energetického poradce, jenž si přál zůstat v anonymitě, je to prostě „ironické a absurdní“: uprostřed brutální války, kterou Rusko proti Ukrajině vede, nepřestává ukrajinským potrubím proudit ruská ropa a plyn. Před začátkem války odebírala Evropa 40 až 45 procent plynu a přibližně čtvrtinu ropy z Ruska.
To se ji pokusilo přiškrcením dodávek přinutit ke zrušení ekonomických sankcí, které na něj po invazi uvalila. Evropa zareagovala tím, že se od ruských zdrojů odřízla. Jenže ne kompletně. Přetrvávající dodávky jsou částečně dědictvím starého systému a částečně jdou na vrub smluvním závazkům, tržní realitě a politickým zájmům.
Vezměme si nejprve ropu. Loni v prosinci zakázala Evropa dovoz ropy z Ruska po moři (s několika dočasnými výjimkami). Ropovody však byly ze zákazu jakožto ústupek vnitrozemským státům vyňaty. Rusko se za to pomstilo tak, že zavřelo severní větev ropovodu Družba přes Polsko do Německa.
Jižní větví Družby však ropa dál protéká přes Ukrajinu do rafinerií v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. To Vladimiru Putinovi pomáhá udržovat zvláštní vztahy s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, jenž nepřestává lobbovat proti sankcím EU.
Prostě ji potřebujeme
Sankce brání této trojici vyvážet pohonné hmoty, které z ruské ropy vyrobí, do jiných zemí s jedinou ironickou výjimkou: mohou je poslat na Ukrajinu. Ukrajinské rafinerie, jež se nacházejí převážně na válkou rozervaném východě země, utrpěly těžké škody. Ukrajinské přístavy v Černém moři jsou blokovány a pohonné hmoty se do země mohou dostat jen po silnici nebo po železnici. „My tu ropu slovy cynické vojenské strategie prostě potřebujeme,“ vysvětluje ukrajinský energetický poradce.
Ruský plyn nikdy zablokovaný nebyl. Jakmile Evropa uvalila sankce, začalo Rusko zavírat kohoutky. Navzdory záhadnému poškození plynovodu Nord Stream, k němuž došlo v září, mohlo Rusko zásobovat evropské odběratele plynem putujícím skrze ukrajinské potrubí. Když však Ukrajina uzavřela plynovod v místě vstupu do okupované oblasti, odmítlo Rusko zaplatit tranzitní poplatky v plné výši a vyhrožovalo, že dodávky zcela odstřihne.
Ukrajina nabídla, že pošle plyn jinudy, Rusko však návrh odmítlo. Ukrajinská energetická společnost Naftogaz se proto obrátila na mezinárodní arbitrážní soud, aby její spor s ruským Gazpromem rozsoudil.
Putinovy výhrůžky, podle kterých měla Evropa bez ruského plynu „zmrznout“, vyšly naplano: zima byla teplá a Evropa si našla jiné zdroje. V březnu klesl ruský podíl na evropském plynu zhruba na deset procent. Přibližně polovinu z toho tvoří zkapalněný zemní plyn odebíraný od soukromé ruské společnosti a čtvrtina putuje plynovodem TurkStream do jižní Evropy.
Zbytek prochází Ukrajinou a končí zhusta na Slovensku a v Rakousku. Analytici očekávají, že Rusko snižující se průtok dále omezí. Smlouva mezi Naftogazem a Gazpromem vyprší na konci roku 2024 a sotva si lze představit, že by se dočkala obnovení.
Aby se mohli soudit
Ukrajinští představitelé prohlašují, že dokud budou Evropané kupovat ruský plyn, budou oni dodržovat svou část dohody a budou jej doručovat. Rozhodně není v jejich zájmu ztropit scénu a riskovat, že by tím ohrozili evropskou podporu. Otevřená ukrajinská síť navíc pomáhá evropským klientům, kteří se s Gazpromem soudí kvůli tomu, že je odstřihl: jinak by mohli Rusové tvrdit, že výbuch Nord Streamu jednoduše znemožnil dodávky.
Poptávka po plynu na Ukrajině samotné s destrukcí velké části průmyslu poklesla. Země ho vyprodukuje téměř tolik, aby mohla být soběstačná. Dováží však většinu ropy; využívána je především nafta do vojenských vozidel a generátorů při výpadcích dodávek elektřiny. Ukrajinský energetický poradce s nepatrným pousmáním potvrzuje, že část ukrajinských tanků s největší pravděpodobností jezdí na ruskou naftu.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.