Je to past. Ukrajinci postup Rusů v Soledaru „vítají“

Soledar je v posledních měsících jediným místem, kde může Kreml tvrdit, že zaznamenal vojenský úspěch. Ukrajinci naopak tvrdí, že se jedná o past s cílem ruské jednotky v okolí Bachmutu vyčerpat.

Je to past. Ukrajinci postup Rusů v Soledaru „vítají“
Tunelový komplex v solných dolech pod městem Soledar, ilustrační foto | Shutterstock.com

Kreml vydává obsazení ukrajinského městečka Soledar severně od Bachmutu za velký vojenský úspěch. Před válkou tu žilo deset tisíc obyvatel, nyní jen několik stovek a zástavba je prakticky srovnána se zemí. Místo je známé tím, že se tu už od 17. století těžila sůl kamenná a pod městem je rozsáhlý labyrint tunelů, které se mají táhnout přes deset kilometrů až k Bachmutu.

Firma Artěmsol s továrnou na těžbu a zpracování soli byla největším producentem soli ve střední a východní Evropě. Už v květnu byla zničena bombardováním. O město se přímo bojuje od loňského září.

Rádio Svobodná Evropa připomíná, že Ukrajina stále zpochybňuje tvrzení Ruska, že město bylo dobyto a obsazeno ruskými jednotkami. Nicméně podle ruských vojenských blogerů, kteří zveřejnili geolokace ruských jednotek, Rusové skutečně obsadili většinu města, ukrajinské síly se ale drží na severozápadním okraji už fakticky úplně zničené městské aglomerace.

Zástupce velitele praporu ukrajinské Národní gardy Volodymyr Nazarenko uvedl, že těžké boje vedly k totálnímu zničení města a jeho okolí. Jde fakticky o spálenou zemi a pro Rusy se jedná o past. „Naším úkolem je vyčerpat nepřítele,“ zdůraznil pro Svobodnou Evropu.

Pyrrhovo vítězství

Vojenští analytici většinou zpochybňují větší vojenský význam obsazení Soledaru, který je ale od července minulého roku prvním ruským obsazením většího města na Ukrajině. Nazarenko trvá na tom, že se jedná o ruské Pyrrhovo vítězství, protože vyčerpané ruské síly nedokážou udržet postup po vysokých vojenských ztrátách v řádu tisíců mužů. 

„Bachmut a směr na Bachmut byly jakousi pastí na nepřítele. Dříve nebo později jim dojde dech,“ dodal. Měly zde zahynout tisíce ruských vojáků. Přitom je jasné, že i na ukrajinské straně muselo dojít ke ztrátám, navíc tu je vázáno značné množství ukrajinských jednotek, které mohly být nasazeny na jiných místech fronty. 

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak boje dokonce přirovnal k bitvě u Verdunu, jedné z nejdelších a nejkrvavějších bitev během první světové války, kde padlo za deset měsíců na obou stranách 300 tisíc vojáků.

Americký think-tank Institut pro studium války (ISW) už 13. ledna uvedl, že obsazení města ruskými vojáky má spíše symbolickou hodnotu a nepovede k obklíčení nedalekého logistického centra Bachmutu, kde před válkou žilo přes sedmdesát tisíc obyvatel, nyní je to necelých devět tisíc. Kreml nicméně začíná po jedenácti měsících konfliktu přistupovat k válce jako ke konvenčnímu konfliktu.

Na Ukrajině bojují tři armády

Bitva o Soledar také zvýraznila rozpory v ruské armádě, respektive mezi soukromými jednotkami Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina a pravidelnou ruskou armádou. Prigožin doufal, že úspěch na frontě posílí jeho mocenskou pozici v Kremlu a zvýší popularitu u ruské veřejnosti, když ukáže, že jeho žoldnéři dokážou zastavit ukrajinský postup na východní frontě.

Naopak když ruské ministerstvo obrany 13. ledna oznámilo, že převzalo kontrolu nad městem Soledar, wagnerovce vůbec nezmínilo. Jeden z velitelů soukromé armády Andrej Trošev pak obvinil resort Sergeje Šojgua, že krade vojenské úspěchy jiným lidem.

„Vypadá to, že na východní Ukrajině bojují tři armády. Ukrajinská armáda a pak dvě ruské, které spolu špatně spolupracují, a dokonce si konkurují,“ uvedla vedoucí ruské nadace Rusko za mřížemi Olga Romanovová. 

Že je situace mezi ruskými ozbrojenými složkami napjatá, ukazuje i nezvyklé rozhodnutí Putina „povolat“ do vedení speciální operace Valerije Gerasimova, náčelníka generálního štábu ruské armády. Cílem mělo být zvýšení efektivity řízení vojenských operací. 

Američané odhadují, že wagnerovci během bojů na východě Ukrajiny ztratili v okolí Soledaru a Bachmutu přes čtyři tisíce mužů z celkových padesáti tisíc. Dalších deset tisíc bylo zraněno.

Nábor nových rekrutů do Prigožinovy armády ve věznicích podle Romanovové zeslábl poté, co byla zveřejněna videa z poprav dezertérů. „Nábor se velmi zpomalil na konci prosince, kdy začaly kolovat další záběry z mimosoudních poprav,“ dodala s tím, že ale také došlo k zastavení další vlny ruské dezerce.