Vybrané články
z týdeníku The Economist

V oku džihádistické bouře

Po odchodu francouzských jednotek z Mali čeká západní Afriku peklo.

ilustrační foto | Shutterstock.com

Nad hlavami příslušníků speciálních jednotek Pobřeží slonoviny hučí rotory dronu, když se nepozorovaně plíží podrostem k maketě vesnice. Francouzští instruktoři je bedlivě sledují. Nedaleko odtud se ghanští výsadkáři řítí po prašné cestě, než je výbuch zase přinutí k ústupu; to vše pod dohledem britských vojáků. Operace Flintlock, každoroční protiteroristické cvičení, na první pohled probíhá, jak by měla – regionální síly se učí od ostřílených západních commandos.

Flintlock ovšem vystihuje i několik slabin úsilí Západu vycvičit místní armády, aby dokázaly porazit džihádisty, kteří se zmocnili rozsáhlých území v Burkina Fasu, Mali a Nigeru a nyní podnikají útoky dál na jihu (viz mapa). Jde především o absenci vůdčí mocnosti v regionu, znepokojivý ústup od demokracie a neschopnost získat podporu nespokojeného obyvatelstva.

Flintlock měli mít ve své režii Afričané. A to rozhodně neměli. Jsou to spíš západní jednotky než ty místní, kdo formuluje strategii boje proti džihádistům v Sahelu. A jednotky dvou nejvíce postižených zemí – Burkina Fasa a Mali – se Flintlocku ani nezúčastnily. Protože v obou státech plukovníci (kteří se účastnili předešlých cvičení Flintlock) svrhli zvolené civilní vlády.

Flintlock je navíc velmi dobrým příkladem naprostého selhání komunikace s místními obyvateli, ačkoli commandos, kteří výcvik řídí, opakovaně zdůrazňují, že právě to je klíčem k porážce povstalců. Zahraniční novináři se bez problémů mohli účastnit celého cvičení, ale ti místní směli jenom na zahajovací ceremoniál.

Odepsané Mali

Tyto slabiny mají vážné následky. Vezměte si Mali, které prohrává válku s džihádisty. Zvolené vládě se nepodařilo zastavit násilnosti a armáda ji za jásotu demonstrantů svrhla. Ale protože ani junta nedokázala nic změnit, svalila vinu za vlastní neschopnost na Francii a uvítala v zemi ruské žoldnéře. V reakci na to Francie a její evropští spojenci 17. února oznámili, že stahují své vojáky z Mali, které zřejmě zcela ovládnou povstalci. Kontradmirál Jamie Sands, velitel amerických zvláštních sil v Africe, připouští, že džihádisté se už nyní mohou bez odporu pohybovat téměř po celém území Mali.

Mali je tedy víceméně odepsané a hranice konfliktu se přesouvají jinam. V Burkina Fasu, kde loni zahynulo víc lidí než v Mali, mnozí doufají, že junta dokáže s džihádisty bojovat efektivněji než svržená civilní vláda. Dál na východ, v Nigeru, se prezident Mohamed Bazoum obává, že bez přítomnosti francouzských jednotek v Mali bude jeho hranice „ještě zamořenější a teroristické skupiny posílí“. Velitel nigerských speciálních sil lamentuje, že jeho muži „nevyhrávají“. Ale prozatím nevítězí ani teroristé, dodává. Narůstající počet civilních obětí nicméně svědčí o něčem jiném.

Prezident Bazoum sází na to, že po odchodu z Mali přesune Francie většinu svých vojáků právě do Nigeru. Někteří Nigeřané se ale obávají, že by přítomnost zahraničních vojsk mohla podnítit protifrancouzské nálady, což se už nyní částečně děje. V listopadu zahynuli dva lidé při potyčce s francouzskými vojáky, kteří se pokoušeli vyprostit konvoj, jehož cestu zablokovali demonstranti.

Vlády států v oblasti kráčejí po velmi tenkém laně. Jejich vojáci si často přejí zahraniční pomoc při boji s teroristy, ale jejich obyvatelé ji v zemi nechtějí. Francie nyní zvažuje, kde své jednotky v regionu nasadí, ale „musíme mít jistotu, že zahraniční vojska budou vítána místními obyvateli“, říká mluvčí francouzské armády, plukovník Pascal Ianni. Kde by to mohlo být, „prozatím není jasné“.

Džihádisté táhnou na jih

Rozšiřující se konflikt staví účastníky před obtížná rozhodnutí. Džihádisté „postupují na jih znepokojivou rychlostí“, říká brigádní generál Felicia Twum-Barima, ghanský vojenský atašé v Pobřeží slonoviny. „Snaží se proniknout k pobřeží.“ Od roku 2020 podnikli džihádisté celkem šestnáct útoků na Pobřeží slonoviny, při nichž zahynulo přinejmenším 22 příslušníků tamních bezpečnostních sil. Přibývá útoků v Beninu. Ghaně se zatím násilí vyhýbalo, ale džihádisté tam údajně vytvořili buňky a ghanští ozbrojenci se přihlásili k několika útokům v Mali.

Ghana v reakci na to přesunula vojska na sever země a zřídila svou první speciální jednotku. Pobřeží slonoviny od roku 2020 zdvojnásobilo počet vojáků nasazených v oblasti na severu země. Nedostatky ve fungování těchto sil však byly patrné i při cvičení Flintlock. Mnoho vojáků neumělo zjistit tep ani použít škrtidlo, svěřil se americký medik. Podle jednoho nizozemského instruktora „pro ně bylo celkem nové“ jednání s civilisty a budování důvěry. Jednotky, jejichž úkolem je získat na stranu vlády místní obyvatele, vesměs existují „jenom na papíře“, dodával jiný.

Afrika je stále víc závislá na Číně. Také kvůli pandemii

Vzájemný obchod mezi africkými zeměmi a Čínou loni vzrostl o 35 procent na nový rekord. Bilance je ale nevyvážená.

Vojenské síly jsou jen jednou částí řešení. „Z příkladů Mali a Burkina Fasa jsme se poučili,“ říká Mamadou Touré, ministr pro mládež z Pobřeží slonoviny. „Neměli žádnou sociální odpověď, stát tam nebyl přítomen.“ Patrick Achi, premiér Pobřeží slonoviny, proto letos v lednu oznámil, že vláda vynaloží 55 milionů dolarů na pomoc mladým lidem na severu země, a dodal, že „nebudou zanedbáváni ani zapomenuti“. Jedná se o část balíku sociálních programů za 5,5 miliardy dolarů, které hodlá vláda utratit během tří let v celé zemi – částečně i kvůli posílení odolnosti společnosti vůči džihádismu. V tomto ohledu by se mohli zapojit i západní spojenci, říká vysoce postavený představitel ministerstva obrany Pobřeží slonoviny; největší zbraní džihádistických verbířů totiž není ideologie, ale chudoba.

Naneštěstí však pobřežní země opakují chyby ze Sahelu a často svádějí džihádistické útoky na etnické Fulanie (převážně kočovné pastevce). To vyvolává násilné etnické střety a prohlubuje dělicí linie ve společnosti, které pak dokážou džihádisté využít. Ministr obrany Pobřeží slonoviny nedávno obvinil z útoků „Fulanie z Burkiny“. V Ghaně vládní síly běžně pastevcům zabíjejí zvířata. A někdy i samotné pastevce. Takovými metodami nemohou džihádisty nikdy oslabit, naopak je posílí.