Už fakt jděte...

Uvědomění si toho, že důstojných a udržitelných penzí nelze dosáhnout nějakým zázračně lepším přerozdělováním, ale jenom tím, že si na ně vyděláme, je prvním krokem ke skutečnému řešení.

Politologové většinou při diskusích nad umírající českou sociální demokracií vidí odchod nejstarší české politické strany na smetiště dějin jako nežádoucí a škodlivé pro budoucí politickou stabilitu.

Jsou však situace, kdy se nad konkrétními problémy společnosti ukazuje, že bez těchto sociálních demokratů se nejen obejdeme, ale jejich nepřítomnost u rozhodování je velmi žádoucí. Platí to například u našeho tři desetiletí neřešeného demografického problému a penzí, kdy víra uhlířská v existenci perpetua mobile chrlícího státní prachy v neomezeném množství, blokuje jakékoli konstruktivní řešení.

Pozoruhodný paradox

Těžko k tomu najít lepší příklad, než je takzvaná penzijní reforma Jany Venezuely Maláčové, představená před nedávnem veřejnosti. Vzhledem k tomu, že jde o stoprocentně mrtvé narozené dítě, nestálo by za to plýtvat papírem na komentáře o její scestnosti, nebýt nebývalé perverzity některých návrhů. Mezi nimi vyniká návrh snížit povinnou dobu důchodového pojištění z 35 na 25 let.

Vzhledem k tomu, že ministryně se ve svých penzijních pobloudilostech ohání spravedlností, jde o pozoruhodný paradox. Co je spravedlivého na tom, že se zavedením základního desetitisícového důchodu, který dost zvyšuje nejnižší přiznávané penze, krátíme dobu, po níž je třeba na tuto penzi pracovat?

Náš dosavadní systém je krajně nespravedlivý především kvůli tomu, že brutálně přerozděluje od těch, kteří do systému přispívají vysokými částkami k těm, kteří nepřispívají skoro nic. Tento návrh takové přerozdělování masivně posiluje.

Pro ilustraci, rodič, který stráví rodičovskou dovolenou se třemi dětmi, musí podle tohoto návrhu na ten desetitisícový důchod provozovat nějakou výdělečnou činnost pouhých třináct let ze svého života, který dnes dosahuje skoro 80 let, tedy v případě, že jde o ženu. Argument, že ta žena vychovala tři plátce do průběžného systému, platí jen v tom případě, že si nevezmou ze svých rodičů příklad.

Autor tohoto textu má odpracováno, i bez započtení náhradních dob téměř trojnásobek a šest a půl roku mu ještě zbývá do dovršení věku pro odchod do penze. Těžko se mu může někdo divit, že podobné návrhy vidí spíše než jako projev spravedlnosti jako hluboce nemravnou zlodějinu.

Čas zavřít krám

Uvědomění si toho, že důstojných a udržitelných penzí nelze dosáhnout nějakým zázračně lepším přerozdělováním, ale jenom tím, že si na ně vyděláme, je prvním krokem ke skutečnému řešení. Že to není kompatibilní s představou kratší dobu makat, méně odvést státu a více za to dostat, je snad pochopitelné i předškolnímu dítku, nikoli však české sociální demokracii.

Navíc to vydělání si není fakt totožné se zvyšováním daní jen z toho důvodu, že nám v té státní kase nevychází správně poměr mezi má dáti a dal. A nepomohou ani různé sektorové a další nové daně. Dokud ČSSD vládli Jihomoraváci, přicházelo v úvahu ještě snad modlení. Ale dnes už ani to ne. A tak je asi fakt nejvyšší čas zavřít krám, prodat Liďák, odebrat se do mimoparlamentního panoptika a nechat politiku zodpovědnějším. S těmi penzemi je už fakt třeba pohnout.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní