Už fakt jděte...

Uvědomění si toho, že důstojných a udržitelných penzí nelze dosáhnout nějakým zázračně lepším přerozdělováním, ale jenom tím, že si na ně vyděláme, je prvním krokem ke skutečnému řešení.

Politologové většinou při diskusích nad umírající českou sociální demokracií vidí odchod nejstarší české politické strany na smetiště dějin jako nežádoucí a škodlivé pro budoucí politickou stabilitu.

Jsou však situace, kdy se nad konkrétními problémy společnosti ukazuje, že bez těchto sociálních demokratů se nejen obejdeme, ale jejich nepřítomnost u rozhodování je velmi žádoucí. Platí to například u našeho tři desetiletí neřešeného demografického problému a penzí, kdy víra uhlířská v existenci perpetua mobile chrlícího státní prachy v neomezeném množství, blokuje jakékoli konstruktivní řešení.

Pozoruhodný paradox

Těžko k tomu najít lepší příklad, než je takzvaná penzijní reforma Jany Venezuely Maláčové, představená před nedávnem veřejnosti. Vzhledem k tomu, že jde o stoprocentně mrtvé narozené dítě, nestálo by za to plýtvat papírem na komentáře o její scestnosti, nebýt nebývalé perverzity některých návrhů. Mezi nimi vyniká návrh snížit povinnou dobu důchodového pojištění z 35 na 25 let.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit