Vybrané články
z týdeníku The Economist

Už ani diamanty nejsou věčné. Alespoň pro investory

Proč diamanty ztrácejí v očích investorů lesk a jejich kdysi stabilní ceny tolik kolísají

ilustrační foto | Profimedia.cz

Přitažlivost diamantů, na prstenu nebo na řetízku na krku, spočívá v jejich lesku. Jejich přesná hodnota se odvíjí od toho, jak dobře je kámen vybroušený, jakou má barvu, jak je velký (jinými slovy, kolik má „karátů“) a zda má nějaké kazy. Čím čistší, těžší, čiřejší a lépe vybroušený kámen, tím lepší.

Pro investory nespočívá přitažlivost diamantů jen v tom, že se na ně hezky dívá, historicky představovaly stabilní výnosnou investici. Vzhledem k nepřehlednosti trhu a široké škále dostupných kamenů jsou dlouhé časové řady vývoje cen vzácné. V roce 2015 však Luc Renneboog z Tilburg University publikoval práci, v níž analyzoval tisíce diamantových aukcí každý rok a dospěl k závěru, že jejich průměrný výnos se mezi lety 1999 a 2012 blížil akciím a nemovitostem. Držitelé diamantů vydělávali pěkných zhruba osm procent ročně.

Diamantové časy monopolu

V poslední době však stabilní výnosy vystřídaly obrovské výkyvy. De Beers, konsorcium, které dlouhá desetiletí drželo monopol na dodávky diamantů, snížilo podle agentury Bloomberg cenu dvou- až čtyřkarátových nevybroušených kamenů – což je oblíbená kategorie, protože se dají vybrousit do jedno- až dvoukarátových snubních prstýnků – o čtyřicet procent. V polovině září De Beers oznámilo, že znovu spustí svou ikonickou kampaň se sloganem „diamant je věčný“, aby povzbudilo poptávku.

Dřívější stabilní návratnost investic do diamantů byla částečně dána stabilní poptávkou. Pro diamanty platí stejná investiční logika jako pro zlato a další vzácné a cenné komodity – poptávka po diamantech je nejsilnější v časech ekonomické nejistoty. Současně však platí, že hlavní využití diamanty nacházejí ve šperkařství, což znamená, že se jejich ceny držely vysoko i v dobách prosperity.

Zlato budoucnosti. Odkud pochází lithium, bez něhož nebude žádná elektromobilita

O zásoby cenného kovu v Kongu svádějí boj Peking, australští těžaři a vláda v Kinshase. Západ se „krvavého lithia“ příliš štítí

Ale nejdůležitějším faktorem byla monopolistická nabídka. De Beers dominovalo produkci drahokamů víc než století. Taková struktura trhu podle Rennebooga zajišťovala soustavné zvyšování cen drahých kamenů dvěma způsoby. Zaprvé De Beers shromažďováním zásob vytvářelo nedostatek kamenů na trhu. A zadruhé firma brzdila spekulace a s nimi související volatilitu. Ještě v osmdesátých letech kontrolovalo De Beers zhruba osmdesát procent světové nabídky, od té doby však konkurence, hlavně ruská Alrosa, z jeho podílu neustále ukusuje. Dnes De Beers ovládá jen asi třetinu nabídky.

Další problém vyšel z laboratoří. Vyrábějí se tam umělé drahokamy, které vznikají stlačováním uhlíku namísto těžby ze země a na první pohled jsou od těch přírodních k nerozeznání. Takové kameny jsou dostupné už od osmdesátých let minulého století, ale ještě v roce 2018 tvořily nepatrný zlomek trhu, jen pár procent. V následujících letech se na trh dostalo mnohem víc laboratorních drahokamů a dnes jejich tržní podíl dosahuje deseti procent.

Riskantní taktika selhává

De Beers možná tento posun nechtěně uspíšilo. V roce 2018 firma prudce srazila ceny laboratorních diamantů, které tehdy stály zhruba osmdesát procent toho, co přírodní kameny. Cílem bylo oba typy odlišit a tím snížit přitažlivost laboratorních drahokamů. Newyorský dodavatel snubních prstenů Clear Cut se ze stejného důvodu uchyluje ke guerillovým marketingovým taktikám. Zákazníkům, kteří si koupí prsten za deset tisíc dolarů a víc, nabízí zdarma laboratorní alternativu, kterou mohou používat jako „cestovní prsten“ při návštěvách pochybných lokalit. Mnohé laboratorní diamanty se dnes prodávají jen za dvacet až třicet procent ceny podobných přírodních kamenů.

Mosad, miliardář a konžské krvavé diamanty

Izraelci se začínají ptát, proč jejich vláda tak ochotně pomáhala kontroverznímu byznysmenovi.

De Beers argumentuje, že s rostoucí nabídkou laboratorních drahokamů se bude cenová propast mezi oběma druhy kamenů víc a víc rozevírat a umělé verze přestanou být atraktivní pro využití ve snubních prstenech. Soudě podle posledního vývoje cen se však zdá, že se jim tato taktika hrubě nevyplácí – ceny přírodních diamantů totiž padají spolu s těmi laboratorními.

Faktem je, že to nemusí být zcela důsledkem strukturálních změn na trhu. Americké páry spolu obvykle chodí zhruba tři roky, než se vezmou, a v roce 2020 kvůli covidu-19 jen málokdo vyrážel do společnosti poznávat potenciální manžele a manželky. Ve výsledku se tak letos bude brát neobvykle málo lidí.

Ale i toto je fluktuace, kterou by kdysi všemocný diamantový kartel dokázal ustát snížením nabídky. Snížení cen je jasným důkazem zmenšené tržní síly. To je dobrá zpráva pro každého, kdo se chystá žádat o ruku nebo si hodlá pořídit nový šperk. Podstatně méně potěší ty, kdo uvažují o investici do drahokamů.