Vybrané články
z týdeníku The Economist

Utraťte je, nebo zmizí. Hongkong rozdává vouchery na spotřebu

Hongkong experimentuje s elektronickými vouchery na spotřebu. Je to budoucnost fiskálních stimulů? A co by na to řekl Friedman?

Utraťte je, nebo zmizí. Hongkong rozdává vouchery na spotřebu
ilustrační foto | Shutterstock.com

„Jestli chcete vidět, jak skutečně funguje svobodný trh, musíte se vypravit sem,“ prohlásil Milton Friedman v 80. letech ve svém seriálu „Free to Choose“. V tu chvíli seděl na trajektu, který ho vezl z kowloonského přístavu v Hongkongu. Město bylo podle jeho slov „téměř laboratorním pokusem v tom, co se stane, když vláda (…) nechá lidi, aby svobodně uskutečňovali své cíle“.

Perfektně a velkoryse

Nedávno spustilo totéž město jiný pokus. Už nedává lidem jen svobodu v tom, aby uskutečňovali své cíle; teď jim navíc rozdává peníze, aby uskutečňovali své vlastní nákupy. Prvního srpna dostali obyvatelé Hongkongu první vouchery na spotřebu, kterými chce tamní vláda vzkřísit těžce zasažený retailový průmysl. Částky jsou velkorysé (pět tisíc hongkongských dolarů, tedy téměř 14 tisíc českých korun) a distribuce perfektní. Peníze se každému připíšou na takzvanou Octopus Card (kterou spousta lidí využívá při platbách v obchodech nebo v hromadné dopravě) nebo lidem přijdou do elektronických platebních aplikací, jako je třeba Alipay. Obchody už se přetahují o nevydělané dolary svých zákazníků. Hotel Mira, odkud Edward Snowden prozradil světu americká tajemství, například nabízí 75procentní slevy na romantické pobyty. Na rozdíl od obyčejného rozdávání peněz se elektronické vouchery musejí utratit během pár měsíců. Jinak vyprší jejich platnost.

Využijí je obyvatelé Hongkongu, nebo je nechají propadnout? Podobné experimenty dosud přinášely rozdílné výsledky. Vouchery s omezenou platností rozdala v květnu 2020 Jižní Korea, ale jen 36 procent tamních domácností následně uvedlo, že zvýšily své retailové útraty (a některé omezily výdaje jiného druhu). V roce 2009 rozdal Tchaj-wan svým obyvatelům fyzické vouchery a většina Tchajwanců je – podle Kamhona Kana z tchajpejské Academia Sinica a jeho spolupracovníků – využila k pořízení věcí, které by si stejně koupili. Jen asi čtvrtina je využila pro neplánované nákupy, takže nebyly o nic efektivnější než konvenčnější daňové vratky, které v roce 2008 použila Amerika.

Friedmanova hypotéza

Tyto nedostatky jistě nepřekvapí příznivce „hypotézy permanentního důchodu“, kteří tvrdí, že se domácnosti snaží rozprostřít svou spotřebu v čase a utratí jen zlomek svých očekávaných celoživotních příjmů. V těchto modelech končí většina neočekávaných příjmů pod matrací. Obyvatelé Hongkongu si peníze z voucherů nemohou dát stranou, protože by o ně přišli. Ale ten nečekaný příjem jim umožní ušetřit peníze, které by jinak utratili za věci, jež si nyní mohou koupit za vouchery.

Autorem hypotézy permanentního důchodu nebyl nikdo jiný než Milton Friedman. Pokud má nový hongkongský experiment fungovat, jak tamní vláda doufá, bude muset jedno z Friedmanových nejmilejších měst vyvrátit jednu z jeho nejslavnějších teorií.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.