Vybrané články
z týdeníku The Economist

Utekl, nebo neutekl?

Ať už se covid-19 rozšířil odkudkoli, riziko úniku virů a nemocí z laboratoří je nutné minimalizovat.

Utekl, nebo neutekl?
ilustrační foto | Shutterstock.com

Chceme-li zabránit další pandemii, hodilo by se vědět, kde ta současná začala. Odpověď na tuto otázku by však mohla ztrapnit čínské vládce. A tak všemožně brání vyšetřování, odkud se virus vzal, a šíří za vlasy přitažené teorie o tom, že údajně vznikl někde jinde. A proto svět doteď ví jen velmi málo o tom, co přesně se odehrálo v provincii Chu-pej ve druhé polovině roku 2019.

Nevítané odpovědi

Američtí zpravodajci by měli každým dnem dokončit devadesátidenní analýzu pravděpodobného původu covidu-19, kterou si od nich vyžádal prezident Joe Biden. Nedá se očekávat, že by přinesla jednoznačné závěry. Velmi pravděpodobná je však odpověď, kterou chce Čína slyšet ze všeho nejméně – tedy že virus mohl uniknout z biologické laboratoře ve Wu-chanu nebo že si ho přinesl některý z čínských vědců z terénního sběru vzorků. Nebylo by to poprvé, co se něco takového stalo. Na počátku chřipkové pandemie, která v roce 1977 zabila na 700 tisíc lidí, byl podle nejnovějších poznatků laboratorní únik viru ze severovýchodní Asie – možná z Číny, možná ze Sovětského svazu. Vzhledem k tomu, že se neustále stavějí nové laboratoře, v nichž vědci pracují s nebezpečnými patogeny, a že pomalu vstupujeme do éry syntetické biologie, vyvstává před námi naléhavá potřeba zajistit lepší bezpečnost biologických laboratoří.

Lidé, kteří zacházejí se smrtícími patogeny, podléhají skandálně chabému dohledu a slabým pravidlům transparentnosti. V některých zemích neupravují provoz těchto laboratoří žádné závazné předpisy a neexistuje nezávislý dohled. To se musí změnit. Svět musí vědět, kdo pracuje s patogeny, kde s nimi pracuje a jakými bezpečnostními předpisy se řídí. (Zpravodajské služby to nepovažují za součást své agendy, ale měly by.) Je třeba zavést mezinárodní standardy a zřídit globální orgán, který by radil při těch nejnebezpečnějších úkonech. Vytvořit něco takového nebude snadné, ale existuje precedens. Jistý výbor Světové zdravotnické organizace (WHO) monitoruje a kontroluje obě laboratoře, které mají vzorky pravých neštovic – smrtícího viru, který byl díky očkování v přírodě vymýcen –, a schvaluje navrhovaný výzkum.

Amerika by se v tomto ohledu mohla stát vůdčí silou, ale vůbec se k tomu nemá. Výzkumníci, kteří dostávají federální granty na výzkum patogenů, se musejí řídit federálními předpisy. Soukromé laboratoře však těmto omezením nepodléhají. Tak to nemůže zůstat. V ideálním případě by došlo ke shodě na základních pravidlech, jejichž dodržování by následně vymáhal orgán, který je zcela nezávislý na organizacích financujících výzkum. Když podpoříte nějaký projekt, nemůžete nestranně posuzovat jeho bezpečnost. 

Americký příklad

Mnoho dalších států se v otázce biobezpečnosti řídí americkým příkladem. Z toho vyplývá, že pokud předpisy a procedury zlepší Amerika, ostatní se přidají. A to by mohl být krok k regulérní sadě globálních norem. Řídit se takovými pravidly by potom bylo v zájmu každého státu, dokonce i Číny. Letošní jednání o pandemické smlouvě nabízejí šanci na sladění předpisů pro bezpečnost biologického výzkumu. Organizace jako WHO, G7 a OECD by také mohly víc prosazovat transparentnost a bezpečnost.

Vlády se musejí ptát, zda náhodou není určitý typ výzkumu příliš riskantní. Takzvaný výzkum zisku funkce, při němž se organismy, jako jsou viry, geneticky modifikují, aby byly nebezpečnější, zaslouží zvláštní pozornost. Stejně tak sběr virů ve volné přírodě.

Kromě nových pravidel potřebujeme i nové nástroje. Genomický monitoring v reálném čase na hraničních přechodech by mohl zachytávat nové patogeny krátce po jejich vzniku. Častěji a na více místech bychom měli odebírat vzorky z odpadních vod a ze vzduchu. Měli bychom hledat možnosti ještě rychlejšího vývoje vakcín.

A když si budou někteří vědci stěžovat, že to všechno jim práci ztíží a prodraží, odpověď je nasnadě. Přímo kvůli covidu-19 zemřelo možná až patnáct milionů lidí a výsledné ekonomické škody ožebračily mnoho milionů dalších. Pokud lepší zabezpečení biologického výzkumu byť jen nepatrně sníží pravděpodobnost další pandemie, přijde nás to ještě lacino.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.