Útěcha filozofie

Být soudcem je letos těžké. Obzvlášť když „materiál“, který před vámi defiluje, není zrovna z nejbystřejších a vám nezbývá než si trochu zafilozofovat.

Přesně to potkalo soudce Nejvyššího správního soudu Michala Mazance, který rozhodoval spor jisté – již dospělé a konspiračně smýšlející – středoškolačky s ministerstvem zdravotnictví, jež jí zakázalo chodit do školy.

Nejdřív se Mazanec vypořádal s argumenty dotyčné žákyně, která tvrdila, že pandemie „je globální podvod, virus byl uměle vytvořen“ a státu jde jen o likvidaci demokracie, a to v situaci, kdy se na nebezpečnosti viru neshodnou ani odborníci, takže se jedná o ideologii, a nikoli o „vědecký fakt“. Na to Mazanec poznamenal, že „naprostá shoda“ je ve vědě vyloučena, tudíž by podle argumentace žákyně nemohla ve světě „existovat žádná skutečnost“.

Ta však „dle běžné zkušenosti“ existuje a uznávají ji i všechny filozofické školy, „snad krom radikálního ontologického solipsismu“, na který „však soud odmítá přistoupit, protože pak by na světě existoval jen soudce zpravodaj této věci, který by toto rozhodnutí psal sám pro sebe“.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit