Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Luxusní hotel Four Seasons v srdci Prahy je na prodej. Nejblíže ke koupi má nejbohatší Češka Renáta Kellnerová, transakce by ale neměla proběhnout v rámci skupiny PPF.
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.
Český státní dluh se v letošním prvním čtvrtletí zvýšil o 109,9 miliardy korun na rekordních 3,221 bilionu korun. Na každého Čecha tak teoreticky připadá dluh 295.480 korun. Míra zadlužení stoupla na 43,6 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ze 42,4 procenta v roce 2023.
Nedávno zveřejněný výzkum naznačuje, že čeští soudci mají silnou tendenci „neposlouchat“ Ústavní soud. Pro spravedlnost je to špatná zpráva
Autorita, jaké se mezi soudci těší nálezy Ústavního soudu, se až donedávna dala jen odhadovat. Mladí právníci a manželé Jana a Jakub Drápalovi šli na věc jinak. Místo popisování dojmů použili – ve světě obvyklý, zato v českém právu velmi málo používaný – empirický přístup a míru této autority se pokusili změřit exaktně. Zkoumali, jak se s ročním odstupem po vydání konkrétního nálezu Ústavního soudu změnilo rozhodování obecných soudů. A jejich zjištění nejsou zrovna optimistická: soudci napříč Českem dotyčný nález ignorovali. Otázkou je, jestli o něm nevěděli, nebo se jím prostě neřídili.
Sami soudci – týdeník Hrot oslovil jak ty ústavní, tak „neústavní“ – s výsledky výzkumu příliš nesouhlasí, popřípadě se k němu vyjadřují krajně opatrně. Asi nejsilnější námitka zní, že si jeho autoři vybrali nevhodnou a ne úplně typickou oblast práva. Ať už je to jakkoli, výzkumem naznačená tendence ignorovat Ústavní soud není dobrou zprávou – něco takového neprospívá spravedlnosti a z rozhodování justice to dělá nepředvídatelnou záležitost.
Drápalovi se dlouhodobě zabývají trestní politikou státu, a tak si vybrali nález Ústavního soudu z listopadu roku 2018, který se týkal podmíněného propuštění jistého vězně. Samotný případ není ničím pozoruhodný, soudy řeší stovky podobných ročně. Jeho ústřední, byť neznámou (Ústavní soud jména anonymizuje) postavou je notorický recidivista, který od roku 1993 porušuje zákon a má za sebou několik trestů za (hlavně) majetkovou trestnou činnost. Dvakrát – v roce 1996 a 2000 – ho soud z trestu podmíněně propustil, ovšem v obou případech na svobodě znovu popustil uzdu své „vášni“ a podmínku porušil. V roce 2017 opět seděl ve vězení a ze svého jedenáctiletého trestu si odkroutil polovinu, což je nutná podmínka pro podání žádosti o podmíněné propuštění. Jeho žádosti ovšem Okresní soud v Ostravě nevyhověl, i když se za mřížemi choval naprosto vzorně a vysloužil si třicet kázeňských odměn a žádný trest. Soud to zdůvodnil velmi jednoduše – kriminální minulostí recidivisty.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
