Vybrané článkyz týdeníku The Economist
USA se připravují na čínský úder. V Asii a Pacifiku budují hustou síť spojenectví a základen
Čína obviňuje Ameriku, že se snaží vytvořit „asijské NATO“
Jak předejít válce s Čínou? A jak válku vyhrát, pokud přece jen vypukne? Při pohledu na mapu jedna škola amerických stratégů tvrdí, že je nutné udržet „první řetězec ostrovů“, který obepíná Čínu od Japonska po Malajsii. Druhá škola přísahá na druhý řetězec, který se táhne od Japonska po Novou Guineu. První je lidnatý a ekonomicky důležitý, ale také zranitelný, protože se nachází v dosahu mnoha čínských raket. Druhý je bezpečnější, snáz dostupný a jeho součástí jsou americké základny včetně Guamu.
Soudě podle řady kroků, které Amerika a její spojenci v poslední době podnikli, správná odpověď zní: Masivně posílit obranu prvního řetězce, ale posílit i ten druhý.
Z vojenského hlediska není americký „přesun těžiště do Asie“ jediným tahem, ale spřádáním sítě iniciativ – vzájemně se překrývajících dvou-, tří-, čtyř- a mnohostranných dohod –, které dohromady tvoří čím dál hustší krajku na čínské periferii. Některé smlouvy jsou marginální, u mnohých je nejisté, že by obstály ve zkoušce válkou. Ale dohromady představují „opevnění amerického předsunutého obranného perimetru v západním Tichém oceánu“, říká vysoce postavený představitel amerického ministerstva obrany.
Američtí plánovači se kdysi řídili východozápadním rozmístěním palivových stanic v Tichomoří na cestě do Číny a Japonska. Ale druhá světová válka změnila jejich perspektivu, říká Michael Green z United States Studies Centre v Sydney. Útok na Pearl Harbor jim ukázal, že obrovské vzdálenosti neznamenají bezpečí. Americké vojenské tažení v Pacifiku, při němž doslova „skákali“ z ostrova na ostrov, podtrhlo význam severojižních os. Později první řetězec ostrovů pomohl Americe zastavit Sovětský svaz. Nyní zadržuje Čínu.
Preventivní posílení
Chceme-li pochopit jak, je třeba se podívat na jeho nejsevernější článek, na Japonsko. Přes deklarovaný pacifismus nyní Japonci výrazně navýšili výdaje na obranu. Americká námořní pěchota na Okinawě nacvičuje, jak se rozptýlit a bránit ostrovy a průlivy. Další článek, Tchaj-wan, je soustavně pod enormním tlakem, protože Čína otevřeně deklaruje úmysl si samosprávný ostrov vzít zpět, bude-li to potřeba, tak i silou.
Amerika může brzy ohlásit první „výpůjčku“ zbraní ze svého arzenálu a preventivně posílit Tchaj-wan, jako posílila Ukrajinu. Filipíny, další článek řetězu, jsou slabší, ale souhlasily s tím, že Americe poskytnou přístup na devět základen na svém území. A USA výměnou za to posílí jejich ozbrojené síly.
Ve druhém řetězci zatím Amerika vymýšlí strategii, jak v případě války rozptýlit své stíhací letectvo a posílit obranu Guamu. Chtěla by víc projektovat sílu z Austrálie, kde rotuje letecké a námořní jednotky. Pod hlavičkou smlouvy AUKUS má spolu s Británií dodat Austrálii ponorky s jaderným pohonem. Tyto tři země také společně vyvíjejí nové zbraně včetně hypersonických střel.
Potom je tu Quad – Amerika, Austrálie, Japonsko ve spolupráci s Indií. Nejedná se o formální uskupení, ale námořnictva všech čtyř zemí pořádají společná cvičení. Po celém regionu se pod vedením USA konají čím dál větší a sofistikovanější válečné hry.
Někdy jsou americké bezpečnostní dohody jen omezené – například nová obranná smlouva s Papuou Novou Guineou nebo snaha USA zlepšit „ochranu výsostných vod“ v případě pobřežních států v jihovýchodní Asii, aby například dokázaly zamezit nelegálním nájezdům čínských rybářských flotil. I to napomáhá tomu, aby se Amerika „vpletla“ do regionálních vztahových sítí.
Volnější než NATO
Při nedávné cestě po Asii na palubě Boeingu E4, svého létajícího velitelství, americký ministr obrany Lloyd Austin tuto síťovou strategii oživoval. Jeden z hlavních bodů jeho cesty však skončil zklamáním, když se s ním jeho čínský protějšek Li Šang-fu odmítl v Singapuru sejít – přestože je zřejmé, že takové kontakty jsou velmi žádoucí, což se ukázalo nejpozději 3. června, kdy se v Tchajwanské úžině málem srazily čínská a americká loď. (Americký ministr zahraničí Antony Blinken vyrazil do oblasti o víkendu.)
Austin v Asii posiloval existující vazby. Při jedné schůzce pobízel Japonsko a Jižní Koreu, aby uspíšily integraci svých raketových obran. Na dalším jednání nadnesl myšlenku nové „čtyřky“ s Austrálií, Japonskem a Filipínami. V Tokiu Japoncům slíbil, že jim USA pomohou vyvinout rakety „pro protiútok“, které doletí na území kontinentální Číny. V Dillí připravil ambiciózní dohodu o spolupráci v obranném průmyslu mezi USA a Indií.
Čína obviňuje Ameriku, že se snaží vytvořit „asijské NATO“. Ve skutečnosti se však jedná o volnější systém. Američtí přátelé a spojenci v „indopacifickém regionu“ nemají žádné vzájemné obranné závazky typu článku pět smlouvy NATO, podle něhož útok a jednoho člena znamená útok na všechny, ani integrované mnohonárodní velení. Japonsko teprve buduje jednotné velení, které zastřeší jednotlivé složky armády. Jak by se ta měla poté propojit s americkou velicí strukturou, není zatím jasné.
Jeden americký představitel připouští, že dopředu netuší, kdo by Americe skutečně v případě války přišel na pomoc a kdo ne. Hodně by záleželo na aktuální politické situaci. Ale dodává: „Čína také čelí rostoucí nejistotě. Jedna věc je, když Čína vyhrožuje jednomu státu, a úplně něco jiného, když riskuje válku s celým regionem.“
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
