Ursulin Velký skok

Evropská komise navrhla minulý týden členským státům přijetí závazku na snížení emisí CO2 do roku 2030 o 55 procent, místo doposud platících 40 procent. Podle projevu Ursuly von Leyenové před Evropským parlamentem je to záměr ambiciózní, leč splnitelný.

Když v roce 1958 velký Mao Ce-tung vyhlašoval svůj Velký skok vpřed, byl zřejmě přesvědčen o tomtéž. Výsledkem byl hladomor, kterému padly za oběť desítky milionů nebohých Číňanů. Evropané dopadnou obdobně. Nebudou možná zatím na ulicích umírat hlady, ale opasky utáhnou důkladně.

Zelené pokrytectví

Z pandemie vyjde takřka celá EU významně předlužená a k tomu je nachystán mohutný společný evropský dluh a vyčleněné prostředky na „ekologickou“ transformaci ekonomiky jsou stále nedostatečné. Ale i kdyby byly dostatečné, nebyly by k ničemu, protože neexistují komerčně ověřené a dostupné bezemisní technologie. Kde vzala von Leyenová přesvědčení, že tento úprk k bezemisní ekonomice přinese Evropě technologický náskok před zbytkem světa, je záhadou. Chudnoucí státy se vůdci světa obvykle nestávají.

Stačí se podívat na efekty dosavadní zelené politiky Bruselu. Výsledkem tažení proti špinavému průmyslu není jeho přeměna v čistý, ale jeho odchod mimo Evropu. Zářným příkladem je hutnictví. Evropská produkce setrvale klesá, světová a zejména čínská masivně roste. Přitom konečná spotřeba oceli v Evropě drží světový trend. EU je největším světovým dovozcem oceli a o výrobcích ze železa nemluvě. Tváříme se, že jsme snížili naše evropské emise, ale ve skutečnosti jsme je jen exportovali do Číny. Čistý efekt na globální emise CO2 je pak jednoznačně záporný. Transport megatun přes půl zeměkoule totiž nějakou slušnou dávku sifonového plynu bezesporu generuje. Celkově je to flagrantní ukázka zeleného pokrytectví a zcela slabomyslné politiky Velkých skoků.

Střelba do aut

Doposud evropský byznys zvládal absorbovat většinu uvolněné pracovní síly i zdrojů, byť za cenu zaostávání hospodářského růstu za světem.

To se ale v těchto pohnutých měsících stává minulostí. Začala likvidační střelba do automobilového průmyslu. V EU klesly registrace nových vozů za osm měsíců letošního roku více než o 32 procent. Svádět to na covid tak úplně nejde, protože pokles začal už před jeho nástupem. Automobilky zdražují, aby měly na pokuty za překročení emisních limitů. A aby je překročily co nejméně, snaží se méně prodávat největší auta, po nichž je největší poptávka. Hysterický přechod k elektromobilitě naráží nejen na nedostatek poptávky, ale i nedostatek komponentů, zejména baterií. Mimochodem opět dovážených ze zahraničí, takže emise z výroby automobilů se také začínají přesouvat z EU ven. V situaci, kdy jsou katastrofální dopady této politiky již zcela zřejmé, navrhuje Brusel ve snižování emisních limitů ještě přitvrdit a do roku 2030 je místo 40 procent srazit o 55.

Že mezi nejvíce postiženými bude na čelných místech Německo a navrhuje to německá předsedkyně Evropské komise za německého předsednictví? Když ono Německo není jen automobilovou velmocí, ale také zemí zasaženou zelenou ideologií zdaleka nejvíce v Evropě. A příští rok jsou volby, v nichž největším soupeřem CDU jsou právě Zelení. Proto Němci, kteří již dvakrát v dějinách téměř zničili Evropu, mají nakročeno k tomu, že si to zopakují potřetí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • SuperMario vs. čistič z Hané
  • Kdy dohoří poslední uhlí
Objednat nyní