Uložit, uchovat, použít

Chemik Tomáš Slanina přišel s revoluční myšlenkou, jak efektivně uložit a využívat solární energii. Na výzkum získal prestižní ERC grant

Uložit, uchovat, použít
Tomáš Slanina | foto Barbora Mráčková

Nemusíte být žádní velcí znalci energetiky ani milovníci uhlí, abyste neomylně vypíchli největší slabinu obnovitelných zdrojů. Všechny energetické zdroje budoucnosti, jak se o nich dnes mluví, se potýkají s nestabilitou dodávek. Když fouká vítr, když je velký průtok vody, když svítí slunce, vyrábějí elektřinu jako o závod; ale co když ne? Ukládat přebytky do baterií je drahé a neefektivní, takže se výpadky dohánějí uhlím, jádrem nebo plynem. Pokud chceme „zelenou budoucnost“, musíme tento problém vyřešit. A právě na tom aktuálně pracuje český vědec Tomáš Slanina.

„Vyvíjíme systém, který umí nejen vyrábět elektřinu ze slunce, ale především ji také ukládat do chemických vazeb a následně kontrolovaným způsobem uvolňovat. Díky tomu by produkovaná elektřina nemusela kolísat na základě toho, zda na solární článek zrovna svítí slunce, ale mohla by se v čase uvolňovat rovnoměrně,“ vysvětluje fotochemik podstatu projektu, který Evropská výzkumná rada (European Research Council, ERC) ocenila pětiletým grantem v hodnotě přes 35 milionů korun.

V této soutěži nejde jen o peníze, soutěží se i o prestiž a uznání od mezinárodní vědecké komunity. ERC granty totiž často oceňují unikátní myšlenku, která když vyjde, způsobí revoluci celého oboru. Anebo ne, tak už to ve výzkumu chodí. V každém případě se ale jedná o špičkovou vědu, která posouvá hranice našeho poznání.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit