Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Uspěchaná ukrajinská ofenziva u Chersonu může skončit katastrofou
Kyjev potřebuje ukázat pokrok na bojišti. Jeho armáda však nejspíš není připravena a znovudobytí Chersonu bude běh do hodně strmého kopce.
Velké války 20. století rozhodovaly protiofenzivy – spojenecké vylodění v Normandii, MacArthurův překvapivý útok v Inčchonu v korejské válce, „levý hák“ Normana Schwarzkopfa, kterým odřízl irácké jednotky v Kuvajtu. Nyní se na tento seznam snaží zapsat Ukrajina, jejíž pětinu okupují Rusové. S humbukem kolem připravované operace v Chersonské oblasti na jihu země se to však možná přehání. A možná schválně.
Už měsíce ukrajinští představitelé naznačují, že každým okamžikem podniknou na jihu útok. Na konci července začaly Amerikou dodané salvové raketomety HIMARS systematicky ničit mosty přes Dněpr, aby ruské jednotky v Chersonu, na západním břehu řeky, zůstaly odříznuty.
Jeden z místních představitelů to označil za „vážné přípravné kroky“ směrem k osvobození města. Britská rozvědka 28. července uvedla, že se „ukrajinská protiofenziva v Chersonu dává do pohybu“. Potom, 9. srpna, přišel spektakulární útok na ruskou leteckou základnu Saky na Krymu, která měla teoreticky ležet mimo dosah známých zbraní v ukrajinském arzenálu – a ukrajinští představitelé to prezentovali jako začátek řečené ofenzivy. Cherson bude do konce roku osvobozen, vyhlásil ukrajinský generál Dmytro Marčenko.
Rusové posilují obranu
Všechna ta velká očekávání bude nesmírně těžké naplnit. Raketomety HIMARS oslabily ruskou obranu, když mimo jiné znemožnily dělostřelectvu operovat v blízkosti frontové linie. V sobotu 13. srpna Ukrajinci oznámili, že zničili most přes přehradu Nova Kachanovka, čímž utáhli smyčku kolem města. Ale území může obsadit pouze pěchota. Obvykle se uvádí, že útočník potřebuje trojnásobný počet vojáků, než má obránce, pokud se snaží dobýt dobře opevněné pozice, a ve městě ještě víc. Pokud Ukrajina někdy měla takovou početní výhodu, dnes už ji nemá.
V posledních týdnech totiž Rusko v očekávání jižní ofenzivy stáhlo jednotky z Izjumu na východní frontě a posílilo svoje vojska v Chersonu a jeho okolí. Uprchlíci, kteří z města odešli v nedávné době, říkají, že tam viděli desítky nových ruských vojenských vozidel a vojáků, zejména v okolí Nové Kachovky. Konrad Muzyka z poradenské společnosti Rochan, která sleduje vývoj války, říká, že se v Chersonské oblasti na konci července nacházelo celkem třináct ruských praporových taktických skupin (BTG). Každá z nich obvykle čítá několik stovek vojáků, byť většina z nich má momentálně značně prořídlé řady. Nyní jich tam může být pětadvacet až třicet. „Domníváme se, že to okno příležitosti se zavřelo,“ říká Muzyka. „Ukrajinci nemají dostatek sil, aby se Rusům početně vyrovnali.“
Ukrajina sice má velkou zásobu vojáků, ale většinou se jedná o brance s několikadenním výcvikem. Nejnáročnější boje svádělo pouhých pět brigád nejzkušenějších a nejschopnějších ukrajinských vojáků, říká Jack Watling z think-tanku Royal United Services Institute. Tyto jednotky jsou vyčerpané a utrpěly těžké ztráty. Vycvičení nových brigád a jejich vyzbrojení na ofenzivu zabere čas.
Slepá ulička
Útok navíc obvykle vyžaduje víc munice než obrana. Útočící jednotky mívají větší ztráty. „Od roku 1992 jsme se při polních cvičeních nepřipravovali na ofenzivní akce,“ postěžoval si Sergij Grabskyj, plukovník ukrajinské armády v záloze, 3. srpna v podcastu Geopolitics Decanted. „Po osmi letech války jsou ukrajinské síly skvělé při obranných akcích, ale s rozsáhlými ofenzivními operacemi mají velmi omezené nebo nulové zkušenosti.“
Ruská armáda měla čas se připravit. Měsíce Rusové kopali v Chersonu zákopy a přiváželi zátarasy. Už nyní mohou mít děla zaměřená na cesty, které Ukrajinci použijí k postupu na město. „Bude-li ukrajinský útok vypadat jako ten ruský v Severodoněcku, bude to nejspíš slepá ulička,“ říká bývalý plánovač Pentagonu Chris Dougherty s poukazem na město, které Rusové v červnu nakonec dobyli za pomoci neohrabané taktiky a intenzivního dělostřeleckého bombardování. „Ukrajina tam přijde o spoustu drahocenných lidských i materiálních zdrojů a velmi pravděpodobně to bude poslední velká ukrajinská operace roku 2022.“
Dougherty soudí, že by Ukrajinci měli zvolit nepřímý postup – odříznout Cherson, nepravidelnými jednotkami a dělostřelectvem přiškrtit ruské zásobovací linie a „oslabit tak ruskou obranu“. Série partyzánských akcí a nedávné útoky na ruské sklady zbraní a velitelská stanoviště naznačují, že se Ukrajina skutečně vydala touto cestou. Někteří ukrajinští představitelé říkají, že s dobytím města klidně počkají a zatím budou takovými útoky systematicky opotřebovávat ruské síly. „Chceme se vyhnout bojům v ulicích, protože nechceme město zničit,“ říká starosta Roman Kovaljov, jenž v současnosti sídlí na severovýchodním okraji Chersonské oblasti. „Chceme je obklíčit a donutit ke kapitulaci. Chceme je vyždímat.“
Zastírací manévr
Neustálé připomínání, že je pozemní ofenziva na spadnutí, má svoje výhody. Zvedá to náladu civilistů v okupovaném Chersonu. Zneklidňuje to ruské vojáky – kteří už jsou navíc pod palbou dělostřelectva. A nutí to Rusy odklánět jednotky z Donbasu na východě země, což ubírá na síle probíhající ofenzivě proti městu Slovjansk. Velkohubé řeči o protiofenzivě mohou být klidně jen zastíracím manévrem, který má Rusy přilákat do Chersonu a otevřít mezery v jiných částech fronty, které se potom dají využít.
Problém je, že ukrajinská politická a vojenská strategie nejsou zajedno. Prezident Volodymyr Zelenskyj touží svým západním spojencům předvést, že mělo smysl poslat na Ukrajinu všechny ty zbraně a náboje a že ekonomické potíže, které válka přinesla, včetně energetické krize, nejsou nadarmo. Ruská armáda navíc postupem času doplňuje své početní stavy. Když se k tomu přičte blátivý terén na podzim, mohla by být ofenziva za pár měsíců ještě obtížnější. „Teď máme jedinečnou šanci a okno příležitosti,“ tvrdí plukovník Grabskyj a dodává, že výpad ze Záporoží k Azovskému moři by přeťal takzvaný ruský pozemní most na Krym.
U halasně vyhlašovaných protiofenziv, které se nakonec neuskuteční, existuje značné riziko negativního dopadu na morálku. Pokud však k akci dojde a skončí fiaskem, bývá rozčarování ještě větší. Ofenziva provedená z politických důvodů a v rozporu s vojenskými ohledy by byla „velmi špatný nápad“, říká zkušený vojenský analytik, „ale je možné, že nedokážeme ovlivnit, co udělají a kde to udělají“. Tento analytik připomíná již zmiňovaný Severodoněck, kde Zelenskyj podle některých zdrojů ignoroval rady svých generálů a trval na tom, aby armáda bránila město mnohem déle, než dávalo smysl. „Sotva se odtamtud dostali živí,“ říká analytik. Pokud je Ukrajina skutečně rozhodnuta provést protiofenzivu, dodává, měla by být metodická a stupňovaná – vytlačit Rusy ze samotného Chersonu, ale zastavit se u Dněpru a dál na východ postupovat, jedině pokud se vojenská situace zlepší.
Kanadské ponaučení
Rozpory mezi politickými požadavky a vojenskými kalkuly nejsou ničím novým. V roce 1942 chtěly Amerika a Sovětský svaz, aby Spojenci otevřeli druhou frontu ve Francii. Stalin doufal, že to zmírní tlak na východní frontě, Roosevelt potřeboval doma vykázat pokrok. Winston Churchill a někteří američtí generálové nesouhlasili, především proto, že jejich armády nebyly připraveny. Kanaďany vedený spojenecký úder na Dieppe v létě 1942, při němž zahynula, byla zraněna nebo zajata více než polovina z šesti tisíc příslušníků invazních sil, se uskutečnil hlavně z politických důvodů. Je to ukázkový případ toho, co hrozí, když se útok uspěchá. Zelenskyj by si z toho měl vzít ponaučení.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
