Ukňouraná bílá místa a Číňan před branami

Tak co, už jste si vybrali? V posledních dvou měsících jsme vám přinášeli rozhovory se všemi relevantními prezidentskými kandidáty. Pochopitelně kromě Danuše Nerudové, která (nejen) s námi nemluví, protože jsme si už v dubnu dovolili upozornit na malér s turbotituly na „její“ Mendelově univerzitě v Brně. Co to o ní vypovídá, respektive koho a kam její údajná změna nakopne, ani není třeba rozebírat.

I v tomto čísle, posledním, které vyjde před prvním kolem voleb, máme kandidátský rozhovor – s Andrejem Babišem. Ne proto, že bychom vám ho snad chtěli na prezidenta doporučit, ani náhodou. Každému, kdo Hrot chvíli čte, musí být jasné, jak hluboce se nám Babišovo působení v politice příčí. Považovali jsme prostě za fér všechny silné kandidáty oslovit, a hlavně si pěkně uceleně připomenout, co je AB zač. Tvrdí, že Agrofert vybudoval na zelené louce, že má vlastní velké vize, že na něj nikdo nic nemá, že je ANO garancí nezávislosti, „čapí“ obvinění jsou nepravdivá, že nechce konflikty. Skeptik by řekl: lži. Optimista: pohádky.

Po všech těch letech je Andrej Babiš vypráví plynule a docela suverénně; snad části z nich i sám věří. Ale v našem rozhovoru chvílemi prosvítají prázdná místa, která ani roky v politice a usilovná práce jeho mediálních poradců nedokázaly přelakovat. Přečtěte si ten rozhovor, má minimálně tu výhodu, že vás ušetří protivně kňouravé dikce a většiny nesrozumitelných poslovenských obratů.

Před volbami to už asi fyzicky nestihnete a beztak se vyplatí počkat na lepší počasí, ale nejpozději na jaro do svého programu určitě zařaďte výlet do Hamburku. Je to krásné a na německé poměry pozoruhodně pohodové město, které navíc dokázalo něco, co Praha zatím jenom velmi nesměle zkouší – umí stavět, rychle, moderně a smysluplně. Nová čtvrť HafenCity je sama o sobě důvodem, proč sednout do vlaku a šest hodin jet k ústí Labe.

Cestování, byť trochu jinak, se tentokrát věnujeme v Makru. Také vás zarazilo, jak čínské vedení najednou otočilo a po letech striktních lockdownů otevřelo všechna stavidla? Trochu to vypadá, jako by Si Ťin-pching světu vzkazoval: „Kritizovali jste nás za politiku nulové tolerance covidu, tak si to teď užijte.“ A skutečně se mohou dít velké věci, až se nejpozději na čínský Nový rok 22. ledna dají do pohybu stovky milionů neproočkovaných Číňanů a vyrazí se promořovat; nejen v rámci Číny, ale po celém světě.

O symboly jde i na Ukrajině, konkrétně u Bachmutu, kde Ukrajinci a Rusové momentálně svádějí nejtužší boje. Obrázky a počty mrtvých začínají připomínat zákopové boje z první světové, ale zdá se, že právě tam se Putinův důvěrník (kuchař, bývalý trestanec) Jevgenij Prigožin se svou žoldnéřskou armádou rozhodl ukázat, jak se podle jeho představ má vést a vyhrát válka na Ukrajině.

Pokud vám na rozdíl od Prigožina nevyhovuje k tanci a poslechu dělostřelecká palba, zkuste raději naši esej o hudbě a o tom, kdo a v jaké podobě vám ji bude dodávat. A jestli se v dnešních podmínkách vůbec ještě někomu vyplatí nějakou hudbu vytvářet. Není to zrovna chvalozpěv na Spotify, ale pořád by mohlo být hůř: představte si, že by k vám každou neděli z Lán promlouval Andrej Babiš.