Učí ve škole, jinde je nechtěli

Není moc důležitějších zaměstnání než učitel. Právě ten má obrovský podíl na tom, jaké bude nejvyšší vzdělání, na které vaše dítě dosáhne, a jak se v budoucnu uplatní na pracovním trhu. Jinými slovy, ve školách se rozhoduje, jak bude Česko prosperovat za několik desetiletí.

Vzhledem k této důležitosti by bylo logické, že si stát bude učitele hýčkat a že šíření vzdělávání mezi dětmi bude prestižní a dobře hodnocená činnost. Opak je pravdou. Stát sice v posledních letech navýšil objem financí, které směřují do školství, třeba na výplaty pedagogů, k vysoké prestiži má ale zaměstnání učitele daleko.

Průměrný věk pedagogů roste, ředitelům vzdělávacích zařízení se v drtivé většině nedaří nalákat nové, a hlavně kvalitní zaměstnance. Ani výhled do nejbližší budoucnosti není úplně optimistický, školy v horizontu pěti let potřebují zajistit kvalifikované učitele na pokrytí téměř 12 tisíc úvazků. Přitom problém sehnat kvalifikovaného pracovníka má už nyní 66 procent škol. Lehce vypomoci v těžkých dobách by měla školám novela zákona o pedagogických pracovnících. Ta umožní řediteli zaměstnat jako učitele i vysokoškolsky vzdělaného odborníka, který nemá pedagogické vzdělání. Nahrazuje pár let starou novelu, která naopak nutila ředitele škol nebrat učitele bez pedagogického vzdělání. I toto ukazuje, jak moc chybí školství dlouhodobá a smysluplná koncepce. Bez ní se z učitele prestižní zaměstnání nestane a bude stále platit, že buď učíte proto, že vzdělávání dětí považujete za životní poslání, nebo proto, že jste po absolvování „pajdáku“ jinou práci nesehnali. Každopádně je to změna, která potrvá několik let.